5 - Obraz Doriana Graye

Sibyla Vaneová: mladá naivní herečka, která se zamiluje do Doriana, po odmítnutí páchá sebevraždu

Motivy: smlouva s ďáblem (Faust), zaprodání vlastní duše za věčné mládí, mrtvá mladá dívka, odkazy na Shakespeare (epizoda se Sibylou a jejím bratrem Jamesem je předělaná Ofélie a Laertes). Bible (Já jsem, kdo já jsem), promítání hříchů na stav duše

O autorovi:

Oscar Wilde (1954-1900) byl irský autor působící v Anglii. Jeho matka byla spisovatelka píšící pod jménem Speranza. Wilde vystudoval Oxford, kde se seznámil s dekadentními názory. Oženil se s Constance Lloydovou, měl dva syny, Cyrila a Vyvyana.

Wilde byl dandy, žil život zaměřený na krásu, estetiku, módu a sebe sama, miloval společnost a ona milovala jeho. Byl hvězdou večírků, udával módní trendy, byl vzorem a idolem mnoha mladíků, a s několika z nich měl vztah. Otec jednoho se pokusil vyvolat skandál na premiéře jedné Wildovy hry, a Wilde na radu svého milence A. „Bosieho“ Douglase podal na jeho otce žalobu. Soudní spor se ale brzy obrátil proti němu, markýz shromáždil svědky, obvinil ho ze sodomie a Wilde byl odsouzen k nuceným pracím a uvězněn. Po dvou letech byl propuštěn, ale nedlouho poté umírá kvůli svému podlomenému zdraví i psychice.

dandyové = bohatí muži, aristokrati, vyšší střední třída, žili život bez práce zaměřený na krásu, uctívali sebe sama, nihilisti, strašně se nudili

Kontext autorovy tvorby:

Obraz Doriana Graye je Wildův jediný román. Ve své době se proslavil jako autor divadelních her. Psal hlavně nadčasové konverzační komedie: Jak je důležité míti Filipa, Vějíř lady Windermerové, Ideální manžel, lze ho považovat za jednoho ze zakladatelů moderní komedie. Měl problémy s cenzurou, ať už u samotného románu Obraz Doriana Graye, nebo u hry Salome, jejíž inscenace byla zakázána, protože zobrazovala biblické postavy, což bylo v té době zakázané.

Wilde psal také takzvané dekadentní pohádky, ve kterých pracuje se symbolismem. V pohádce Slavík a růže je slavík symbolem krásy, zpěvu a růže symbolem lásky, růžový keř symbolem marnivé krásy atd. Další pohádky jsou např. Šťastný princ, Sobecký obr atd.

Mezi jeho prozaickou tvorbu řadíme i povídky, př. Zločin lorda Arthura Sevilla, Strašidlo Cantervillské. Psal také poezii a eseje, například Lidská duše za socialismu, De profundis, báseň Balada o žaláři v Readingu. Spekuluje se také o jeho autorství pornografické novely Lady Fuckhingham.

Literární kontext:

Dílo řadíme k žánru dekadence. Tento umělecký směr vznikl na konci 19. století, jeho vzniku napomohl Nietzsche a Schopenhauer. Dekadence znamená úpadek, rozklad. Vyznačuje se zejména pesimistickými náladami, morbiditou, pocity zmaru, mysticismem, někdy erotickou přesyceností, ale také individualismem až narcismem. V praxi to znamená rezignaci na občanské ctnosti a nahrazení jich vlastními normami. Dekadenti odmítají „chování pro chování“, upjaté společenské konvence a prosazují, aby každý žil tak, aby to druhým neubližovalo. Prosazují klasické vzdělání jakožto jeden ze způsobů hledání rozkoše, odmítají plochou šablonovitost života. Dekadent usiluje o krásu a rozkoš, svobodně ji hledá a snaží se jí dosáhnout za každou cenu, viz citát z knihy: „Žádná cena, kterou zaplatíme za jakýkoli pocit rozkoše, není přemrštěná.“