5 - Obraz Doriana Graye

Obraz Doriana Graye (1890)

Jediný způsob, jak se zbavit pokušení, je mu podlehnout. Jestliže mu odoláváme, naše duše onemocní touhou po věcech, jež si sama sobě zakázala.

Autor: Oscar Wilde (1954-1900)

Téma: morální úpadek, otázka lidského svědomí, hédonismus, autorova zodpovědnost za jeho dílo

Námět: Mladík jménem Dorian Gray vysloví přání, aby místo něj stárnul jeho obraz, a to se stane.

O díle – kompoziční výstavba, časoprostor, literární druh a žánr:

Jedná se o epický román odehrávající se v Londýně na konci 19. století. Má heterodiegetického vypravěče a chronologickou kompozici. Dělí se do 20 kapitol.

Kniha patří do dekadence, obsahuje ale i mnoho prvků romantismu, hororu a symbolismu. Obecně můžeme říct, že kombinuje fantastické prvky s realismem.

Kniha je psaná spisovným jazykem, občas až básnicky obrazným. Obsahuje archaismy, ironii, paradoxy, dlouhé estetizující popisy přírody, interiéru i pocitů. Je v ní také mnoho aforismů = podobný lidovému rčení, krátká vtipná průpovídka, ironická, metaforická, pointa, hlubší sdělení než pořekadlo. „Na světě je pouze jediná věc horší, než když se o člověku moc mluví, a to: když se o něm nemluví vůbec.“

Dále v díle najdeme narážky na různá literární díla, aluze (Shakespeare, Bible, Platon – špatné činy nejsou vidět navenek, ale ničí duši).

Je v ní také mnoho dialogů a filosofických myšlenek, mnoho z nich nám představuje Lord Henry, jehož můžeme chápat jako Wildovo alter ego, skrz které si nebere servítky vůči anglické společnosti a vyjadřuje své názory dotažené do extrémů, nebo jako vyhrocenou formu dekadence – „Být dobrý znamená být v souladu sám se sebou.“

Wilde v Obrazu Doriana Graye vyjadřuje mnoho svých názorů na umění a krásu. Hlavní otázka, kterou v díle řeší, je zodpovědnost umělce za jeho dílo. Významnou roli hraje předmluva. Umělec je tvůrcem krásna… Umělec tvoří krásné věci s jediným cílem, aby byly krásné. Nesnaží se nic dokázat. Není ani morální, ani nemorální knihy. Knihy jsou psány buďto dobře, nebo špatně. Tím je vše řečeno… Umění je vesměs samoúčelným. Tím se Wilde vymezil proti kritice, která dílo označila za skandální a nemorální. Jde o pokus prosazení svobody slova.

Obraz Doriana Graye byl ve své době skandální dílo. Cenzura ho donutila některé části přepsat či vyškrtnout, a i poté ho kritika odsoudila za nemravnost, na což Wilde zareagoval napsáním předmluvy k Obrazu Doriana Graye, ve které na obranu svého románu píše: „Nic takového jako mravná či nemravná kniha neexistuje. Knihy jsou napsané buď dobře, nebo špatně. To je vše.“ To je pravda a mohlo to posloužit i k odbytí případných moralistů.

Dílo obsahuje mnoho autobiografických prvků a myšlenek, které do něj Wilde vložil, ať si kecá v úvodu, co chce. Samotná kniha si protiřečí. Tato kniha není samoúčelná, ba naopak, kritizuje tehdejší společnost a její názory a propaguje dekadentní postoje a myšlenky.