1A - Cesta britských kolonií v Severní Americe k nezávislosti. Deklarace nezávislosti a její ideje. Zvláštnosti formování amerického národa. Vývoj státního území do poloviny 19. století
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Americká revoluce – válka za nezávislost
Autor, revidující: Václav Němec, Tomáš Čížek
Základnou pro Americkou revoluci bylo třináct anglických kolonií v Americe. Tyto kolonie se však mezi sebou lišily (jak hospodářsky, tak národnostně). V severních osadách se rozvíjelo farmářství, těžba dřeva, rybolov, obchod; v jižní oblasti plantážnictví (obchodovali přímo s Anglií), pracovali tam otroci. Zvláštní skupinou obyvatelstva byli hraničáři, pionýři (spojeno s bojem s indiány).
Kolonie patřily anglickému králi, rozhoduje o nich anglický parlament a obyvatelé jsou poddaní anglického krále. Zástupcem krále v kolonii byl guvernér. Osm ze třinácti guvernérů bylo jmenováno králem. Další správní jednotkou bylo shromáždění volené lidem. Vztahy mezi Anglií a koloniemi byly zpočátku dobré, od poloviny 18. století však nastaly změny.
Příčiny revoluce můžeme vidět již v Sedmileté válce (1756 – 1763), kdy v severní Americe eskalovalo napětí mezi Francií a Velkou Británií (ukončeno mírovou smlouvou z roku 1763, kdy Francie uznává ztrátu naprosté většiny svého území v severní Americe). Válka se projevila i značnou ztrátou na životech kolonistů a zpustošením řady míst.
Zaniknutím francouzské hrozby se pro kolonisty otevřelo území na západě. Britská vláda však zřídila pouze tři nové správní celky a úrodné pláně přenechala Indiánům (zakázáno jejich osídlování a parcelace). Postupně byla rovněž britskou vládou zavedena řada daní a cel, které měly uhradit výdaje Británie na obranu Ameriky před Francií. Rovněž chtěla Británie rozšířit své zisky, které klesly kvůli ekonomické krizi v 60. letech 18. století. Jedním z prvních opatření byl tzv. cukerný zákon (1763), který uvaloval clo na dovoz různého zboží a rozšiřoval vývozní monopol Británie.
Anglie se začíná k osadám chovat podle základu merkantilismu, začíná se k nim chovat jako ke koloniím a snaží se vyvážet suroviny. Anglická vláda dokonce zakazovala podnikání. V šedesátých letech 18. století spory mezi Anglií a osadami vrcholí.
spory o půdu– o území za pohořím Alleghary – na řece Mississippi (zisk ze sedmileté války) – prohlášeno za území anglického krále a vydán zákaz jejího osidlování (snaha zabránit konfliktu s Indiány; Anglie chtěla mít toto území pod kontrolou)
vydání zákona o kolkovném (1765) – byly zdaněny veškeré tiskoviny a právní listiny (i noviny) = způsob, jak získat peníze do státních příjmů (peníze určeny na anglické úředníky v Americe a na vydržování anglické armády v Americe) – to samozřejmě vyvolávalo odpor, byly porušovány zákony a projevovala se agrese vůči anglickým úředníkům – to vedlo ke zrušení tohoto zákona
vzniká odpor proti tomu, že o osadách rozhoduje anglický parlament, ve kterém osady nemají své zástupce – osadníci se odvolávají na anglické historické právo (nelze zdanit svobodného občana sněmem, ve kterém nemá zastoupení) – vliv osvícenství (zdůraznění lidských práv) – v osadách vznikají organizace „synové svobody“ a „dcery svobody“ snažící se sjednotit lid a bránit svoje práva