1A - Cesta britských kolonií v Severní Americe k nezávislosti. Deklarace nezávislosti a její ideje. Zvláštnosti formování amerického národa. Vývoj státního území do poloviny 19. století

Na nátlak kolonistů byla kolková daň stažena (1766), byla však zavedena dovozní cla (1767), čímž rostla nespokojenost. Vypukly tedy otevřené srážky demonstrantů proti vojsku (v Bostonu 1770 = „Bostonský masakr“). Též v Bostonu o tři roky později (1773) vypuklo tzv. „Bostonské pití čaje“. Občané převlečeni za indiány pronikli na loď Východoindické společnosti a celý náklad čaje vyházeli do moře. Pro Anglii to byla záminka k potlačení odporu, do Ameriky bylo posláno další vojsko a Bostonský přístav byl uzavřen.

Roku 1774 se v Philadelphii sešli zástupci dvanácti osad. Začal tzv. „první kontinentální kongres“. Byla přijata rezoluce, v níž byly odmítnuty donucovací zákony, a dále prohlášeno, že britský parlament nemá právo porušovat koloniální charty. Dalším požadavkem byl odchod britských vojsk ze severní Ameriky. Výsledkem jednání byla Deklarace práv a stížností adresovaná anglickému králi Jiřímu III. Britský parlament rozhodl, že situaci v Americe je možné považovat za rebelii a bylo vysláno další vojsko. Kolonisté se rovněž připravovali na boj – verbování tzv. minutemen.

Anglie to považuje za vzpouru a tak se snaží ji potlačit. Také osadníci se připravují na válku; nakupují zbraně a cvičí dobrovolníky. V dubnu roku 1775 válka vypukla bitvou u Lexingtonu a Concordu. Pár dní nato se v Philadelphii sešel druhý kontinentální kongres, který se stal revolučním parlamentem. Milice byly prohlášeny za americkou armádu a v jejich čele stanul původně plantážník z Virginie, George Washington. Problémy milicí tkvěly ve špatné organizaci (chyběl vojenský výcvik) a v nekázni (hlavní silou byli farmáři). Jejich předností však byla znalost terénu. Vedli spíše partyzánský způsob boje, proti čemuž byla asi třetina osadníků. Zpočátku byly problémy také s financováním bojů. Zatímco bohatí Britové si mohou dovolit najmout tisíce žoldnéřů, Americkým milicím se peněz nedostává. Až později získávají finanční pomoc ze zahraničí (hlavně od Francie, dále od Nizozemí a Španělska). V průběhu roku 1775 došlo k obléhání Bostonu. Vojska kolonistů vpadla rovněž do Kanady. Britská vojska porazila v bitvě u Bunker Hillu kolonisty, avšak za cenu značných ztrát.

V roce 1776 boje pokračují. Objevují se však i snahy kolonistů o usmíření s britskou korunou. První otevřenou výzvou k nezávislosti je „Zdravý rozum“ z ledna 1776 od Thomase Paina. 4. července 1776 druhý kontinentální kongres přijal prohlášení nezávislosti (Declaration of Independence), kongres se ze strachu před Brity přesunul do Baltimoru a vyhlásil unii. (autorem prohlášení nezávislosti byl Thomas Jefferson, John Adams a další). Byly zde stanoveny vztahy mezi občanem a státem (demokracie).

V září a říjnu roku 1777 se vítězně střetla americká milice s britským vojskem u Saratogy (dnes Schuylerville). Naštěstí pro Američany se totiž nespojily jednotky generála Burgoyna postupující z Kanady se zbytkem britských sil a Burgoynovy jednotky byly u Saratogy poraženy. Zásluhou amerického vyslance Benjamina Franklina ještě americká milice získala finanční prostředky od Francie. Tato bitva byla zlomem jak ve válce, tak i v diplomacii – americká delegace v Paříži (pod vedením B. Franklina) získala rovněž uznání nezávislosti bývalých britských kolonií v severní Americe. Francie také vyslala expediční sbor v čele s generálem Rochambeauem. Zde bojovali dobrovolníci z Evropy (např. z Polska Tadeáš Koščenko, francouzský generál La Fayette, aj.) V témže roce byly schváleny tzv. články konfederace (v platnost prakticky až od 1781) – všech 13 států zastoupeno stejným hlasem v jednokomorovém kongresu.