Věda a její organizace v českých zemích
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
VĚDA A JEJÍ ORGANIZACE
- vědecký život v českých zemích v 18. a 19. století neodpovídal úrovni západní Evropy
- nejstarší vědecká společnost byla Společnost anonymních učenců (Societas incognitorum), založená v Olomouci r. 1746. Tato Společnost záhy zanikla, její idea však brzo ožila v kruhu vzdělanců, kteří od roku 1769 usilovali o založení vědeckého sdružení
- postupně začalo přibývat učených pojednání, hlavně přírodovědecké, hospodářské, historické popisy zemí a krajů → 1773- se vytvořila Soukromá učená společnost , která psala pojednání a vydávala vědecký časopis, snažili se získat finanční a morální podporu státu, protože šlechta se o vědu moc nezajímala
jejich příznivci – hrabě F.J. Kinský, hrabě a vědec-mineralog J.N. Mitrovský, Jáchym ze Šternberka –chemik
1784 vznikla ze Soukr.u.s. – Česká společnost nauk – 1790 přejmenována na Královskou českou společnost nauk KČSN, dnes Akademie věd
Činnost KČSN a dotování pravidelně vypisovaných vědeckých soutěží v roce 1790 usnadnil finanční dar císaře Leopolda. Základním zdrojem příjmů v letech 1799-1849 byl zisk z vydávání Schematismu království českého. Pak se KČSN musela tvrdě ohánět, neboť první státní subvenci získala až 1885. Situace se příliš nezlepšila ani po roce 1918, připomenutí si pouze zaslouží cílená dotace prezidenta T. G. Masaryka z roku 1930 na vydání spisu Josefa Dobrovského. Vedle nevelkého základního jmění Společnost disponovala několika podpůrnými fondy, např. Josefa Hlávky, antropologa Aleše Hrdličky a knížete Jiřího z Lobkovic.
V čele KČSN stáli v prvním období prezidenti z řad šlechty, ve funkci „direktorů“ se střídali významní učenci, mimo jiné I. Cornova, F. Gerstner, F. M. Pelcel a J. Dobrovský, později B. Bolzano, Ch. Doppler a F. Palacký. Od roku 1867 stál v čele společnosti předseda, v této funkci se vystřídali mimo jiné V. V. Tomek, K. Vrba, J. Král a J. Janko, posledním předsedou byl B. Bydžovský.
Společnost byla a zůstala v národnostním ohledu utrakvistickou, i když rozdělení univerzity a techniky podle národnostního principu v r. 1882 ji částečně poznamenalo. KČSN se zprvu členila na tři, od roku 1868 na dvě třídy, tj. na filozoficko-historicko-filologickou a matematicko-přírodovědnou. Společnost měla členy řádné, „přespolní“, tj. zahraniční, od roku 1849 též dopisující. Pro řádné členy byl stanoven numerus clausus: zprvu 18, později 30, polovina pro každou ze dvou tříd. Krátce před druhou světovou válkou měla KČSN téměř 400 řádných, mimořádných, přespolních, dopisujících a čestných členů. Čestnými členy se v r. 1919 stali TGM, W. Wilson, E. Denis. Nejvíce zahraničních členů bylo z Francie (36), Ruska a Jugoslávie. Společnost měla poměrně rozsáhlé zahraniční styky, byla rovněž členem Unie akademií v Bruselu. Na rozdíl od zahraničních akademií nezískala svůj palác a musela se stěhovat z místa na místo.