Limity kvalitativního a kvantitativního výzkumu
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
3. Limity kvalitativního a kvantitativního výzkumu (rozdíly mezi QL a KN)
Každá z tradic je odlišná, vedena jiným typem výzkumu, epistemologií, forem reprezentace, žánru, každá má své klasiky, své vlastní preferované způsoby interpretace, důvěryhodnosti, textuálního vyhodnocování a analýzy.
QL = využívá etnografickou prózu, historickou narativitu, osobní dokumenty, fotografie, life histories, biografické a autobiografické materiály, zajímá se nahlédnutí věcí z pohledu aktéra a to jeho maximálním přiblížením (P.O., neformální rozhovory), studuje svět přímo.
KN = využívá matematické modely, statistické tabulky, grafy, obvykle píše o svém výzkumu odosobněně, ve třetí osobě, studuje svět vzdáleně skrze ověřování teoríí.
Z pohledu QL má KN pouze být využit jako postup při kvantifikaci meteriálů pro rozšíření jistých druhů dat, interpretací a testování hypotéz v rámci vzorků, nemělo by se však přecenit jeho využití nebo dělat z jeho výsledků předčasné závěry. Může sloužit i v rámci QL jako určitý druh metod (využití statistických postupů, metod a dokumentace při lokalizaci skupin v rámci větší populace např.).
Typy výzkumu se liší se zásadně v 5 bodech:
využití positivismu a postpositivismu
postmodernismus
zachycení pohledu jednotlivce
zkoumání omezení každodenního života (constraints)
zajištění zhuštěného popisu
Positivismus věří, že existuje objektivně zachytitelná realita, kdežto podle postpositivismu (PP) realita nemůže být nikdy zcela uchopena, pouze přiblížena. PP využívá větší množství metod jako způsob zachycení tak velkou část reality, jak je to jen možné, důraz je kladen na objevy nových a verifikaci teorií.
Oba typy výzkumu mají jiné cíle a proto i své limity. KN sleduje kauzalitu, odděluje příčiny a následky, operacionalizuje teoretické vztahy, hledá zákonitosti, zobecňuje z velkého počtu dat, kvantifikuje jevy, které mu toto umožní. Pochyby o tomto způsobu zkoumání dnes poukazují na to, že velké sociální změny a následná různorodost životních světů stále více a více konfrontují výzkumníky s novými kontexty a perspektivami, které nejdou takto měřit ani zachytit, proto u nich tradiční deduktivní metodologie KN selhává. Proto se někdy upřednostňuje induktivní strategie místo toho, aby se testovaly teorie (deduktivní způsob). Znalost a praxe (knowledge and practice) jsou studovány LOKÁLNĚ.
Postmodernisté odmítli KN, neboť podle nich je to jen jedna z cest jak podat určitý příběh, jen jedna strana pohledu. KN není horší ani lepší než QL, je prostě jiný a odkrývá jiné věci. Konstruktivisté a poststrukturalisté a jiné postmoderní školy odmítají P i PP kritéria, neboť podle nich produkují jen určitý typ vědy, která za/u-mlčuje vše ostatní. Hledají alternativní přístupy v rámci emocionality, osobní zodpovědnosti, etiky péče, politické praxe, vícehlasných textů a dialogů se subjekty.
Oba přístupy se zajímají o zachycení pohledu jednotlivce, ale QL věří, že se dostane blíž skrze detailní rozhovory a pozorování. Podle nich KN v tomto případě nemá moc šanci zachytit perspektivy jejich zkoumaných subjektů, protože se musí spolehnout na vzdálený, deduktivní empirické metody a materiály. KN naopak shledává materiály získané QL a jeho interpretativními metodamy jako pochybné, impresionistické a neobjektivní.
Omezeními každodenního života je více konfrontován QL, který vnímá svět v akci a od toho své poznatky odvozuje. KN naopak abstrahují od světa a jen zřídka jej studují přímo. Hledají zákony založené na pravděpodobnosti, kterou odvozují od velkého vzorku dat, která jsou náhodně vybraná, KN = etická analýza, nomotetický přístup. Tyto druhy výroků však stojí mimo každodenní život. QL naopak = emická analýza = idiografický přístup = pozornost zaměřená na specifika jednotlivých případů.