Vnější a vnitřní znaky nápisů
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Vnější znaky nápisů (zejména písmo)
- písmo je v praxi nejdůležitějším vnějším znakem nápisů
- epigrafika ho musí umět přečíst, staticky popsat, typově a vývojově určit a kontextuálně interpretovat (časově, místně, autorsky, dílensky, kulturněhistoricky apod.)
- z hlediska základní geneze můžeme nápisová písma rozdělit do dvou velkých skupin
1) Písma primárně nápisová
Kapitála, románská majuskula , gotická majuskula
= písma, která v nápisové oblasti vznikla a odtud se dostávají do dalších oblastí
2) Na písma sekundárně nápisová
Gotická minuskula, raně humanistická kapitála, fraktura, humanistická minuskula
= písma, která jsou do nápisů přebírána z oblasti rukopisné či později tiskové.
- nositel
- velikost
- materiál
- umístění nápisu
- technika vyhotovení
Vnitřní znaky nápisů – zejména jazyk, obsah, styl
vůbec vznik nápisu je obvykle přání vlastníka, výrobce či zadavatele zanechat zprávu o bližších okolnostech vzniku či obsahu produktu pro širší okruh současníků, jednak pro budoucnost
zcela výjimečně jsou převáděny ve středověku do epigrafické podoby památky právní povahy, ačkoliv to ve starověku byl běžný způsob
nápisy mají být chápány v integrální spojitosti s celým monumentem, v němž hrají důležitou roli životopisná data osob (věda zkoumající živ. data je prosografie )
problém jazyka – nápisy hebrejské tvoří nevýznamnou a svébytnou skupinu evropské epigrafiky a spolu s runami jsou objektem samostatného zkoumání, hlavním jazykem prakticky všech nápisů je latina, a tím i to, že latinský jazyk je nejvybroušenější (valná většina nápisů je svázána s církevní tematikou), mohou se v nápisech občas objevit také řecká písmena tzv. nomina sacra, teprve od 13. stol postupně začínají pronikat národní jazyky do nápisů, ale ne v takové míře aby latinu zatlačily
obsah – literární, historický (pamětní) s datací, či bez ní, obě tyto skupiny lze ještě rozdělit podle toho, jde-li o texty obecně historické či personalistické, dále pak právní a doprovodné
styl – nápis může také být okamžitým odrazem hnutí mysli autora, i když aspoň v podvědomí svých tvůrců je pokusem o trvalé zachycení jejich impresí (nápisy na hradech v Žirovnici a Pernštejně), problém stylu souvisí s možnostmi autorovi svobody a umělecké tvorby
Vnitřní znaky nápisů (jazyk, obraz, styl)
Jazyk nápisu
Jazyk nápisu je závislý na třech hlavních faktorech
Na době vzniku nápisu
Na etnicitě obyvatelstva daného území a jeho elit
Na úředním a kulturně historickém úzu.
U nápisů na našem území se setkáváme se třemi hlavními jazyky, kterými jsou latina , čeština a němčina
Další jazyky se již objevují velmi zřídka.
Jmenovat je nutné italštinu, španělštinu a francouzštinu.
Nápisy španělské jsou spojeny s přílivem dvořanů z této habsburské državy a jsou koncentrovány v Praze