C 09 - Charakteristika hospodářského a sociálního vývoje ČSR

C 9) Charakteristika hospodářského a sociálního vývoje ČSR

Vznik Československa – hospodářské předpoklady

V prvním desetiletí 20. století představovaly české země téměř 2/3 průmyslového potenciálu rakouského mocnářství a patřily k nejvyspělejším částem monarchie. Železniční síť měla už v podstatě dnešní podobu. Zemědělská výroba procházela intenzifikací a specializací.

Na území bývalé habsburské monarchie vznikly tzv. nástupnické státy, které i přes některé návrhy společné celní unie velice záhy začaly budovat svá vlastní hospodářství. ČSR získala téměř 21% území, 25% obyvatelstva, ale 60-70% průmyslové kapacity rakousko-uherské monarchie. V zemědělské produkci to bylo asi 27%. Trh Československa však tvořil pouze 1/3 rakousko-uherského dědictví. I když byl poměrně živý jak z hlediska výrobní spotřeby, tak také z hlediska kupní síly obyvatelstva, nemohl pohltit obrovskou produkci domácího zboží. K tomu je třeba připočíst konkurenční tlaky a pronikání zahraničních výrobků na náš trh.

Mezi další důležité kroky patřilo zpřetrhání svazků a nitek svazujících novou ekonomiku s bývalou rakousko-uherskou ekonomikou. Teprve nyní se projevila aktuálnost myšlenek české národohospodářské školy, např. dr. Bráfa, o hospodářské samostatnosti jako základním předpokladu samostatnosti politické. Situace byla v řadě oblastí složitá. Odvětvová a sektorová skladba neodpovídala moderním požadavkům především exportu našeho zboží. Byla tu stále trvající převaha předimenzovaného lehkého průmyslu a „tradičních“ výrob. Tuto strukturu bylo třeba změnit ve prospěch odvětví a oborů těžkého a moderního průmyslu. Bylo třeba zvýšit podíl výroby elektrické energie, zvyšovat produktivitu práce, propagovat moderní formy řízení (racionalizace výroby). S tím také souvisela nutnost budování infrastruktury, dopravní sítě a posílení terciární sféry.

Ke spíše negativním předpokladům vývoje můžeme počítat velké regionální rozdíly v ekonomickém vývoji, především rozdíl v úrovní českých zemí a Slovenska projevující se nejen v průmyslové kapacitě (české země produkovaly 90-92% průmyslové a 75% zemědělské výroby), ale i také nerovnováhou kapitálového trhu, legislativních podmínek, sociálních rozdílů, úrovní terciární sféry atd. Naopak pozitivním předpokladem úspěšného rozvoje byl politický rámec pluralitní demokracie.

Kroky vlády k upevnění československé měny

Hlavní postavou při hospodářské odluce od vazeb monarchie a budování samostatné ekonomiky byl první ministr financí dr. Alois Rašín (1867-1923), který vybudoval akceschopné ministerstvo financí. 25. února 1919 byla uzákoněna měnová odluka (ČSR provedlo měnovou odluku jako druhé z nástupnických států po Jugoslávii). Z každé rakousko-uherské bankovky se vytvořila pomocí kolku bankovka československá. Cílem měnové reformy z roku 1919 bylo vytvořit samostatnou měnu a postupně ji zhodnocovat (tzv. deflace). Nová čs. měna byla ustanovena zákonem z 10. dubna 1919, poměr staré a nové koruny byl 1:1. Ke správě měny byl utvořen Bankovní úřad při ministerstvu financí, který až do zřízení Národní banky československé v roce 1926 plnil funkci cedulové banky. Během jednoho roku (1921-22) se podařilo zvýšit kurz čs. měny z 5 na 16 švýcarských franků za 100 Kč důslednou deflační politikou. Na této úrovní zůstala koruna až do roku 1934. Rašín se ovšem na podzim roku 1922 dostával postupně do nepříznivé situace, kdy se začaly projevovat v ekonomice negativa prudkého růstu kurzu koruny – především zmenšená konkurenceschopnost čs. zboží na světových trzích. Navíc situaci zhoršovala poválečná hospodářská krize (růst nezaměstnanosti, omezování výroby). Sílila kritika Rašínovy politiky, která měla zapříčinit zhoršení sociálního postavení lidí. 5. ledna 1923 se Rašín stal obětí mladého anarchisty, který ho před domem zastřelil.