C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
C 6) Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami
Situace po 1.s.v., Edvard Beneš na mezinárodní scéně
- oblast zahr. pol. odpočátku téměř monopolně ovládal tzv. Hrad – mocenská skupina zformovaná kolem TGM a jím vybraného nástupce do fce hlavy státu E. Beneše, což bylo důsledkem skutečnosti, že právě tyto výjimečné osobnosti (ještě se záhy zemřelým Milanem Rastislavem Štefánikem) tvořili za 1.s.v. vedení zahr. Nové rady československé, kt. svou činností získala mezinár. prestiž a zasloužila se o vznik a mezinár. uznání nového státu; domácí pol. reprezentace drtivou většinou respektem, osobními kontakty v cizině ani s diplomat. zkušenostmi nedisponovala (časem se v tomto směru „vypracovali“ Kamil Krofta a v cizině hodně uznávaný čsl vyslanec ve Francii Štefan Osuský, Beneš však dokázal podržet otěže diplomacie ve svých rukou fakticky až do konce mezivál. ČSR, post min. zahr. zastával 17 let a ani po svém zvolení prezidentem, kdy křeslo min. z. zaujal Krofta, se faktického řízení tohoto rezortu nevzdal)
- ministerstvo zahraničí vzniklo – vedené Benešem – už v rámci prozatímní vlády vyhl. v Paříži 14.10.1918, 1. domácím legislativně podloženým orgánem pro provádění z.p. byl Ústav pro věci zahraniční, zřízen zákonem z 2.11.1918 ještě v rámci Národního výboru; vlastní min. z. věcí pak vzniká při vytv. 1. vlády ČSR 14.11.1918, sídlilo původně přímo v areálu Pražského hradu, od r.1934 pak v Černínském paláci na Hradčanech
- právě Beneš se nejvíce zasloužil o uznání Československa (dále ČSR) na evr. poli; zatímco Masaryk byl teoretikem, Beneš byl tím, kdo Masarykovy plány uváděl do skutečnosti
Prvního velkého úspěchu na mezinár. scéně se dočkal Beneš na počátku r. 1919 – na mírové konferenci ve Versailles. Ač byl skutečným vedoucím čsl delegace předseda vlády Karel Kramář, Beneš si vydobyl dominantní postavení. Nacionalisticky zaměřený Kramář mylně počítal, že může a bude jednat s předsedou konference, francouzským premiérem G. Clemenceauem či s prezidentem USA W. Wilsonem jako rovný s rovnými. Beneš na to šel chytřeji. Své požadavky prosazoval a konzultoval u různých tajemníků a poradců v zákulisí věda, že jejich zaneprázdnění a detailů neznalí šéfové jejich návrhy nakonec přijmou. S tím slavil úspěchy. 6. února 1919 vystoupil Beneš před tzv. radou pěti – prezidentem USA W. Wilsonem, premiéry Francie G. Clemenceauem, Velké Británie D. Lloydem Georgem, Itálie V. E. Orlandem a japonským baronem N. Makinem. Jeho více jak tři a půl hodinový přednes čsl požadavků zaznamenal u šéfů mocných států kladného přijetí, bez zásadních připomínek byla předána čsl záležitost paritní komisi čtyř evr. dohodových mocností. Benešův projev sestával z následujících, podrobně rozvedených bodů: