C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

První poversailleské otřesy

Janovská konference

• hlavní diplomatická akce r. 1922, zahájena 10.4. 1922 v Janově

• sjeli se na ni zástupci 29 (28? – v lit. různě) evr. států a britských dominií. Měla se do značné míry stát jakousi první revizí Versailleské mírové smlouvy, upravit stále značně rozhádané ekon. i polit. vztahy poválečné Evropy, zvláště poměr k Rusku a Německu. To, co si Beneš uvědomoval hned ve Versailles, se začalo stávat skutkem: drastické tresty uvalené na Německo (jejichž autorem byla Francie) se začaly nevyplácet. Připomeňme jen, že Německo Versailleskou mírovou smlouvou přišlo o značná území, o všechny své kolonie. Bylo podrobeno strohým omezením v oblasti vojenské, drastickým ekon. trestům. Původně byla Německu uložena suma za reparace – určená především Francii - v částce 269 miliard zlatých marek. Tato nesplnitelná suma byla sice postupně snižována, přesto byla Francií použita jako záminka k dočasné okupaci některých německých oblastí, především průmyslově zaměřených. Proti tomuto postupu F se stavěl hl. Beneš, ale významnějšího výsledku nedosáhl

- před konferencí začaly vrcholit značné rozpory mezi Francií a Velkou Británií. Londýn se stavěl k uznání bolševické vlády de iure kladně, rovněž byl značně mírnější k vymáhání německých reparací. Paříž měla opačné názory. Beneš, chápající možný dosah janovské konference, rozhodl se do britsko-francouzského sporu osobně zasáhnout a pokusit se o zprostředkování mezi oběma velmocemi. S úspěchem. Britský premiér D. Lloyd George i jeho francouzský kolega R. Poincaré pozvali Beneše, toho času i předsedu čsl vlády, na společnou schůzku. Beneš se snažil přesvědčit Velkou Británii, aby neuznávala sovětskou vládu de iure, a snažil se dospět dohody mezi Francií a VB ohledně Německa. Koncem J.k. však Ben. politika kolektivní bezpečnosti a principu řízení diplomacie označovaného jako Governmant by Conference (tj. (světová) diplomacie řízená konferencemi, čímž je osud světa určován desítkami států, nikoliv jen několika velmocemi), ztroskotala

• výsledek Janovské konference byl pražádný – k dohodě mezi Západem a SSSR nedošlo (ani jedna strana nebyla ochotna ustoupit ze svých požadavků – neochota Západu poskytnout Sovětům požadované úvěry a uznání de iure, naopak Sovětský svaz neuznal carské dluhy a platby náhrad za znárodněný majetek.)

• došlo k sblížení Německa se SSSR, k uzavření Rapallské smlouvy (16.4. 1922, na janovském předměstí), k vymanění z izolace západní Evropě dosud nepřátelských států. (viníka toho všeho viděl Lloyd George E.Benešovi, naštěstí to nebyl většinový názor a Benešova politika zas začala nabírat na úspěchu)

Okupace Porúří

- vážnou mezinár. krizí pohrozil poč. r. 1923, kdy F a Belgie za tichého souhlasu It (ale proti hlasu VB) okupovali Porúří (pro ekon. N životně důležitá prům. oblast – kamenolom, ocel, uhlí), označily to jako sankci za neplnění reparačních povinností – N pasivní resistence, radikalizace obyvatel, polit. destabilizace; čsl pol. zdrženlivé stanovisko, kritika N i F, přesto žádné kroky – situace (tzv, rúrská konjunktura) vyhovovala čsl ekonomice – vzrůst exportu