C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

- ačkoliv Beneš po návratu z Locarna v parlamentu prohlásil, že došlo k přátelskému upravení poměru mezi ČSR a N, skutečnost byla odlišná. Hrad se však snažil o sblížení na versaillské bázi – vyjádřilo to neofic. setkání TGM se Stresemannem v Ženevě r. 1927 i soukromá Benešova návštěva Berlína, kde se ovšem nesetkal se svým protějškem Stresemannem (onemocněl), ale pouze se státním sekretářem von Schubertem, kt. přišel s překvapivou – údajně vlastní –iniciativou: návrhem na českosl.-rak.-něm. celní unii. Beneš za projektem vytušil otevření cesty k připojení Rak k N, což odmítal jako ohrožení přinejmenším hosp. neodvislosti ČSR a její polit. obklíčení něm. živlem. Navrhovanou trojstrannou celní unii označil za variantu anšlusu a odmítl ji

Křehká stabilita mezinár. postavení

- Locarno pro ČSR mimo jiné přineslo nutnost ještě většího přimknutí k Francii – jenže právě v Loc. meditoval Briand o jistém uvolnění svazků své vlasti s ČSR a Polskem, pro něž nyní fr. pomoc „začne teprve s akcí všech členů SN). F přitom nadále polit. i vojensky (uklidněna rýnským paktem začala zanedbávat rozvoj ofenz. voj. sil) ztrácela své dřívější pozice. (znepokojení v tomto směru rostlo hl. mezi čsl. důstojnictvem – např. již před Locarnem nabízel generál Klecanda prezidentu demisi na svou fci, neboť odmítal nést spoluzodpovědnost na tom, jak směrodatná místa státu převzala lehkomyslnou fr. voj. strategii zanedbávající zájmy spojenců)

- Vztah s VB se spíše ochlazoval, jak ukázal např. neúspěch nových jednání o angl. půjčku, či angl. snahy o mezistátní dohody na Balkáně, kt. prakticky oslabovaly tamní pozice F a MD

- poměr Prahy k fašist IT se v důsledku spolupráce ČSR s Jugoslávií dále horšil (IT pro spory o oblasti Dalmácie a sféry vlivu v Albánii byla zapřísáhlým nepřítelem Jug)

- čsl dipl. stále věřila, že zárodkem nového polit. i hosp. pořádku ve stř a vých E je MD, domnívala se, že by se její další složkou mohlo stát Rakousko

- sklonek 20. let ve sv. pol. poněkud zakalily signály agresivity Japonska vůči Číně. Asie se však zdála být strašně vzdálená. V optimistické E se objevovaly gigantické idealistické plány smíru – hrabě R.N. Coudenhove-Kalergi prosazoval projekt tzv, Panevropy, v září 1929 pak vystoupil na tribunu SN A. Briand „...mezi národy, kt. jsou zeměpisně seskupeny jako národy evr., musí existovat svazek federální!“ Iluzi Spojených států evropských však pohřbil černý pátek 29.10.1929, kt. přinesl zhroucení kursů akcií na newyorské burze a s ním nesčetně nejen hosp. problémů – krize finanční, úvěrová, agrární, pád celosvět. obchodu...

Diplomacie na krizovém rozcestí

- z N,jehož ekon. se přece jen dosud nalézala v rekonvalescenci, začal zahr. kapitál stahovat své investice a půjčky; v krit. situaci též hosp. Rakouska – 21.3.1931 oba státy překvapivě uzavřely dohodu o vytvoření celní unie -> odpor F i ČSR; dle usnesení Rady SN z května měl o slučitelnosti n-rak unie s dřívějšími závazky obou států rozhodnout Mezinár. soudní dvůr v Haagu, ale situace se vyřešila sama faktorem, kt. ji vyvolal: krizí. N i Rak zoufale potřebovaly alespoň nejnutnější úvěry a ty jim mohla poskytnout pouze F. Stanovisko Paříže bylo jasné -> něm. i rak. vláda se unie zřekly