C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

- Locarno je obecně pokládáno za mezník čsl meziválečné diplomacie – drtivou prohru, ohlašovalo, že se ČSR musí smířit s reálnou možností budoucí konfrontace s Německem bez jednoznačné ochrany Západu; zajímavý je postoj Beneše – těžko soudit, zda nespokojený Beneš viděl nutnost před veřejností předstírat nadšení anebo vskutku chápal Locarno v celém komplexu i za svůj úspěch – v dané situaci sotva šlo lepších výsledků pro ČSR dosáhnout; potřebu optimismu očividně chápal i TGM

Odzbrojovací jednání; Briand-Kelloggův pakt

- jistým pozit. ozvukem Locarna bylo sestavení přípravného výboru všeobecné odzbroj. konference, sestavení schváleno v prosinci 1925, k příslušným jednáním přizváni též nečlenové – USA, SSSR; jednání (velmi aktivní účast Beneše) se táhla až do 30tých let bez hmatatelných výsledků, Něm pro případ jejich neúspěchu pro sebe reklamovala zrovnoprávnění ve zbrojení

- v dubnu 1927 fr. min. A. Briand navrhl svému am. kolegovi F.B. Kelloggovi dvoustranný pakt „o věčném přátelství“ s přijetím závazku stavějícího válku jako prostředek státní politiky mimo zákon

- USA modifikovaly návrh – pakt rozšířily na další zájemce, má jím být vytvořena nová záruka míru, pro případ, že by SN selhala. Beneš choval o skutečné efektivnosti plánu pochyby: „nikdy bych se nevzdal jiných garancí bezpečnosti a vlastních našich prostředků obrany jen pro to, že tento návrh byl Belgie 27.8.1928 v Paříži podepsala

- v konečnou platnost vstoupil 24.12.1029, kdy jej jako posl. z účastníků ratifikovalo Japonsko (právě se chystající napadnout Čínu) -> dokument ve své podstatě neúčinný a s malým praktickým významem, protože postrádal sankce pro případné porušení

Youngův plán

- poč. r. 1929 se sešel pod vedením am. finančníka Owena Younga výbor expertů, kt. měl znovu prozkoumat problém reparačních povinností – Berlín je chtěl zcela zrušit

- výbor shrnul svá doporučení (snížit objem reparací) do tzv Youngova plánu, kt. měla projednat konference v Haagu – konala se v srpnu, k přijetí plánu nedospěla, zato rozhodla o předčasném vyklizení Porýní spojeneckými vojsky – závažná, nepříznivá skutečnost pro bezpečnost ČSR

- Youngův plán schválen až druhou haagskou konf. v lednu 1930, kt. se také zabývala tzv, východními (maďarskými a bulharskými) a rak. reparacemi i závazky všech nástupnických států ( – stanovisko, že platit mají státy, kt. mohou, bylo pro ČSR velmi nevýhodné – konf. sice po vleklých diplom. bojích zbavila povinnosti úhrady cca 20 miliard Kč za majetek rak.-uh.monarchie, ale nadále trvala na splacení 1,5 miliardy Kč jako příspěvku za osvobození (tzv. liberační dluh) a 1,3 miliardy Kč úhrady válečných dluhů)

Proměny československo německých vztahů

- zkraje r. 1926 mluvil předseda bavorské vlády Held v bav. sněmu o údajném „znásilňování“ Němců v ČSR, s nimiž se prý nakládá proti ustanovením mír. smluv, locarnským dohodám, právu i slušnosti. Na protest vyslance Krofty min. Stresemann odpověděl, že říšským Němcům nelze bránit, aby cítili s N.zahraničními, a že vláda „sleduje kulturní osud něm. elementů v ČSR s jistou starostí“, dostává údajně zprávy o omezování něm. školství, potlačování řeči apod., otázka něm menšiny v ČSR tak neblaze vstupovala do oficiálních vztahů obou států¨