C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Ženevský protokol (též Benešův plán)
pol. 20. let – ve světě období konjunktury, optimismu, iluzí, plánů na odzbrojení, řešení sporných otázek jednáním
- v Praze přesto nejistota ze sílícího N; snaha odstranit stav, v němž dle Benešových slov „povinnost Svazu národů přispět na pomoc napadenému státu je více morální než právně efektivní“ – poukazoval na nezdary odzbrojovacích pokusů a na to, že SN své členy ke smírnému řešení všech sporů nezavazuje
- ačkoliv Beneš z nutnosti svazoval ČSR bilaterálními smlouvami s jinými státy, nevzdával se naděje, že by svět. diplomacie mohla být řízena konferencemi (nejlépe v rámci SN) za účasti pokud možno všech člen. států (jev britskou publicist. ozn. jako Government by Conference)
- v SN se Beneš velmi aktivně angažoval za pův. fr. námět uzavřít všeobecný garanční pakt (známý jako ženevský protokol; na jeho formulaci se B. význ. podílel) – principem bylo uvést v 1 celek 3 stěžejní mezinár.-polit. zásady: vytvořit všeobecné bezpečnostní záruky pro každý členský stát SN (státy se zavazovali nesáhnout v případě sporů k válce), stanovit povinnost řešení mezistátních sporů mezinár. arbitráží (soud v Haagu) a tím uvolnit cestu odzbrojení
- schválen 2.10.1924 zástupci 44 státu shrom. na zasedání SN v Ženevě
- Fr. pro, klíčový byl souhlas Britů (USA do SN nevstoupily) – labouristická vláda v čele s R.MacDonaldem jej dala a Beneš tak mohl slavit svůj životní úspěch na mezinár. poli. Tentokrát už neovlivnil „jen“ osud malého státu uprostřed Evropy, nýbrž rovnou osud celé Evropy. Ovšem neradoval se dlouho - 4 týdny nato vláda ve VB padla a nový min. zahr. Austen Chamberlain se v březnu 1925 otevřeně vyslovil proti projektu (hlavní starostí br. vlády se stala péče o br. koloniální říši; Singapur začal být Londýnu blíž, než ČSR. VB se snažila o udržení velmocenských pozic a zabezpečení jejích interesů ve světové ekonomice. Představa, že by měla být celosvětová politika řízena odkud si ze Ženevy sestavou diplomatů z různých zemí, byla pro Brity nepřijatelná; meze svých bezprostř. zájmů na kontinentu viděla na Rýně, ve stabilitu stř. a vých E nevěřila a nehodlala se v této oblasti angažovat závazky)
- a tak byl Ženevský protokol tichou cestou pohřben, neratifikován – jediným státem, kdo ho ratif., bylo ČSR – a otevřela se cesta k politice appeseamentu, jíž Edvard Beneš jako představitel malé země nemohl čelit…
Locarnský mezník
růst sebevědomí N, říšský kancléř (od 1923) a do r. 1929 min. zahr. Gustav Stresemann prohlašoval, že po přijatelném vyřešení reparací se hl. úkolem jeho pol. stane ochrana zahr. Němců a oprava vých. hranic, tj. znovupřipojení Gdaňska, části Horního Slezska a připojení Rakouska, v únoru předložil návrh tzv. rýnského paktu, kt. by zakotvil neměnnost záp. něm. povál.hranic
poč. října 1925 se ve švýc. Locarnu zástupci 7 zemí (Francie, Velké Británie, Německa, Belgie, Itálie, ČSR a Polska)
16.10.1925 podepsán Rýnský garanční pakt – F,VB, N, IT, B; zaručuje neměnnost záp. hr.
spol. úsilím F, ČSR a P se podařilo prosadit alespoň pospis arbitrážních dohod něm-čsl a něm- pol., kt. se však týkaly jen zp. řešení sporů, tedy i hraničních, jednáním, přičemž nejv. a rozhodčí instancí se stala Rada SN -> účinnost smluv tak byla podmíněna něm. členstvím v SN, do níž Berlín projevil zájem vstoupit („pohár hořkosti byl dopit do dna“, když Beneš musel odejít z Rady SN, aby zde uvolnil místo Stresemannovi)