Geografické horizonty a jejich proměna v čase

Geografické horizonty a jejich proměna v čase

• Co je to vlastně geografický horizont? Já bych pod touto otázkou chápala proměnu geografického prostoru v čase. Člověk se už od pravěku snaží orientovat v prostoru a má potřebu jej neustále poznávat. Člověk si také svoji krajinu přizpůsobuje svým potřebám a adaptuje se v ní.

• Je nutné si uvědomit, že geografické horizonty se lišily nejenom v závislosti na zkoumaném období (středověk x novověk), ale také v závislosti na sociálním a školském pozadí jedince. Naprosto rozdílným byl horizont vesničana x měšťana (kupce) x vědce či studenta, kt. cestoval za vzděláním. Záleželo na tom, jakým způsobem a jak často docházelo ke styku lidí v rámci daného regionu, je jasné, že obchodník nebo forman byli často zprostředkovateli. O to horší byla situace osamělých vesnic mimo obchodní cesty. Zatímco pro vesničana se zdálo obtížné uvažovat o krajině za nejbližším lesem, který pro něj znamenal tajemno, tak pro kupce, který podnikal pravidelné „výpravy“ do vzdálenějších měst či osad toto bylo naprostou samozřejmostí. Zdena Wiendlová říká, že obzor středověkého vesničana v Č. byl asi 10-12 km. Ale i tento geo. horizont se diametrálně lišil od povědomí učence. Ten měl k dispozice výsledky tehdejšího bádání a byl schopen vytvořit si alespoň jakousi představu o tom, jak vypadá geografická situace za hranicemi tehdejších říší či států.

• Rozhled také závisel na technice dalekohledy, mapy

• Geografický horizont byl a je individuální záležitostí, kterou ovlivňuje sociální postavení člověka ve spol, jeho zaměstnání, rodinné vazby a místo původu. Vliv mají také povahové vlastnosti (hovornost) či zvyky. Na jedné straně stojí osobní kontakty přímo v místě (obchod, účast na poutích) a na druhé straně k tomuto přistupují informace převzaté od jiných lidí. Bylo přitom také velmi důležité, kdo byl posluchačem zda prostý vesničan, obyvatel města nebo obchodník cestující běžně do několikaset km vzdáleností a měl tedy možnost info snadné získávat a předávat.

• Všeobecně se dá říci, že míra znalostí o světě a o geo. prostoru se rozšiřovala spolu s objevy. Prvotními impulsy pro objevné plavby či cesty byla potřeba rozšíření obchodu (ŘC). Na rozdíl od se římský prostor rozšiřoval díky jeho praktickému využívání, tj. jako místa, kde se usazují římští obyvatelé. Jak v antice, tak také ve středověku, se geografický horizont vědců pohybuje v rámci EV: křesť. EV + svět Arabů + ještě také Čína!

• Středověký svět se pohybuje za hranicemi EV jen výjimečně. Za zmínku stojí v podstatě jen cesty papežských vyslanců především ve 13. stol. do Číny ta byla viděna jako možný spojenec v boji proti muslimům.

• Ani cestopisy nevzbuzovaly tehdy větší zájem

• Jako jeden ze základních projevů rozšiřování prostoru byl obchod. Tímto se geo. horizont rozšiřoval nejen národům, resp. větším společnostem, ale i jedincům. A to nejen v rámci světa, či Evropy, ale i v rámci „mikrogeografie“ u vesničanů.