C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

- poč. března 1932 se objevil fr. tzv. Tardieuův plán Dunajské federace: hosp. a celního sblížení MD, Rak. a Maď. Praha byla pro, projekt kategoricky odmítnut It a N – padl, stejně jako řada dalších snažících se zrekonstruovat hosp. centrální E, hl. proto, že evr. velmocem nešlo ani tak o blaho středoevr. a podunajských obyvatel, jako o upevnění svého vlastního vlivu v této oblasti

Konec reparací i nadějí na odzbrojení

- N ohlásilo neschopnost platit reparace – v souhlasu s VB proklamoval prezident USA H Hoover odklad plateb nejen reparací, ale i mezispojeneckých dluhů o rok -> pro ČSR výhodné

- poslední mezinár. konf., kt. se reparacemi zabývala, byla k. v Lausanne (přelom června a července 1932) -> N se mělo vykoupit za pouhé 3 miliardy marek; jako protihodnotu za fr. ústupek v této věci poskytla VB Francii záruky budoucí zahraničněpol. spolupráce pro případ zesílení N; k závěrům konf. přistoupilo také ČSR; leč pro N příznivá lausanneská usnesení vzhledem k převzetí moci nacisty nebyla realizována

- souběžně musela čsl diplom. registrovat klesající autoritu organizace, v níž původně viděla jeden ze sloupů své bezpečnosti – SN, což se výrazně projevilo v souvislosti s rozpačitou reakcí na jap. útok proti Číně (září 1931) – nic se nedělo, Jap. nakonec fakticky beztrestně SN v r. 1933 opustilo, Praha tušila, že podobně může SN selhat kdykoliv

- únor 1932 odzbrojovací konference v Ženevě – pokus F ujmout se iniciativy předložením projektu vytv. mezinár. voj. sil pod egidou SN, plán střídal plán, přičemž N opakovaně žádalo „mezinár. spravedlnost“, tj. zrušení voj. omezení uložených mu vers. mírem, a když nedosáhlo svého, dočasně konferenci opustilo. Z obavy, aby N neopustilo konf. definitivně dohodly se sním VB, USA, F a IT: „N bude poskytnuta rovnoprávnost“ – za základ dalších rozhovorů pak byl v březnu 1933 přijat tzv. MacDonaldův plán, znamenající, jak skepticky prohlásil expertní člen čsl delegace gen. J. Syrový, povolení N zbrojit.

Převzetí moci Hitlerem v Německu a jeho mezinár. důsledky (ve zkratce)

- 30.1.1933 říšským kancléřem Adolf Hitler, jediná vládnoucí a povolená strana DNSAP

- Mussolini navrhl v březnu 1933 br. premiéru MacDonaldovi uzavření tzv. Paktu čtyř – vytv. velmoc. direktoria VB, F, IT a N k řešení problémů mimo rámec SN, podepsán 7.6.1933, ale v život nevstoupil, F neratfikovala

- 19.10.1933 N vystoupilo ze SN

Úsilí o bezpečnostní záruky ve znejistělé Evropě

Organizační pakt Malé dohody

- snaha čsl z.p. nadále posílit svazek MD, kt. měl být též garantem stability a demokracie ve stř. E a na Balkáně (spíše zbožné přání – v Jug poč.r. 1929 králem Alexandrem nastolena král.-vojenská diktatura) – prodloužení smluv bez čas. omezení, podpis Organizačního paktu MD 16.2.1933 – Beneš toužil po utužení vazeb a o vybudování vrcholných orgánů MD dle vzoru SN, včetně Rady MD, Sekretariátu...Důvody pro uzavření O.p.: tzv. hirtenberská aféra na zač. 1933, v níž bylo odhaleno pašování zbraní z It do Maď, nástup nevypočitatelného Hitlera a předpoklad, že IT a N uzavřely mezi sebou dohodu. Krize však odhalila Achillovu patu MD – ekon. stála „na písku“ – ČSR bylo zemědělsky soběstačné, vzhledem ke svému hosp. stavu si nemohlo dovolit kupovat kvanta zem. produktů, kt. mu vnucovali agrární partneři, ani nemohlo poskytovat úvěry, o kt. spojenci stále žádali a odmítali je řádně splácet. Lví podíl na jug a rum exportu získalo ve 2. pol.30. let N -> polit. ovlivňování