C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

- Berlín nakonec pasivní odpor vzdal, ale neznamenalo to vítězství F – té se přes voj. zásah rázné řešení něm. reparací dle svých představ, za nimiž se skrývala snaha o dlouhodobé udržení N v podřízeném a oslabeném postavení, prosadit nepodařilo. Iniciativa přešla na VB – ta si přála stabilizaci N, ekon. důvody i snaha oslabit fr. hegemonistické tendence na evr. kontinentu -> porúrská krize tak přinesla další oslabení fr.-angl. vztahu i rozplynutí vedoucího poválečného postavení Francie, jak jím byli ještě nedávno oslněni pol. představitelé ČSR.

Československo- francouzská smlouva

- hosp. problémy, soc. vření i pol. zmatky vedly v některých státech k nastolení totalitních, často fašistických režimů (např. v IT se v říjnu 1922 dostal k moci Benito Mussolini,, v listop. 1923 se nacisté vedení Hitlerem a gen. Ludendorffem neúspěšně pokusili o puč v Mnichově), tento trend Beneše, věřícího, že zachování statu quo je spojeno s demokracií, znepokojoval.

- vztah ČSR s F zatím neformální, F chtěla smlouvu, několik jich navrhla, ale Beneš s TGM zdvořile odmítali s tím, že ještě nedozrál čas – nechtěli vojenskou konvenci, když už, jen polit. (nechtěli sdílet s F její prohlubující se mezinár. izolaci, umocněnou porýnskou akcí, též nechtěli riskovat nevoli VB a N)

- 25.1.1024 kompromis . smlouva o spojenectví a přátelství, postrádala Paříží žádané ofic. voj. závazky (ironie osudu zp., že na uzavření smluvní voj. garance bezpečnosti a územní nedotknutelnosti, kt. nyní ČSR odmítala, musela o 2 roky později v souvislosti s locarnskými jednáními usilovně naléhat)

Dawesův plán

- léta 1923-24 předznamenávala proces postupného oslabování franc. a tím i čsl pozic; F, dlouho odmítající stanovit reparace N dle jeho skutečné platební síly, pod pol. dohledem i ekon. tlakem anglosaských velmocí i dalších států kapitulovala a 26.10.1923 souhlasila s ustavením kolegia znalců

- zasedli v něm zástupci USA, VB, F, It a Belgie pod vedením am. finančníka Charles Dawese

- závěr tohoto kolegia, známý jako Dawesův plán, byl přijat 16.8.1924; snižoval roční sumy něm. reparací a prodlužoval dobu jejich splátek, VB a USA navíc poskytly N půjčku, F a Belg slíbily, že jejich vojska do roka vyklidí Porúří -> rozběhnutí něm. ekonomiky

- pro ČSR to znamenalo konkurenci, zvýšení tarifů něm. železnic atd. a ztrátu nadějí, že získá reparace od poražených států, naopak měla jejich břemeno spolunést (dle zásady, že kritériem splácení je výtěžek nár. hosp.) -> cílem z.p. se stalo docílení zisku aspoň zlomku povál. náhrad, další nepříjemností byl fakt, že uznávaná velikost osobnosti (Beneše) nemůže převážit nad očividným menším a stále klesajícím významem malého státu – Beneš v Paříži usilovně urgoval, aby byl na konferenci přijímající dawesův plán přizván – leč Londýn za mlčení Francie řekl NE