C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

1) Čechoslováci, jejich historie a civilizace a jejich zápas o samostatný stát. 2) Územní požadavky Československa 3) Jaké slovenské území se žádá 4) Problém Němců v Čechách 5) Problém těšínského Slezska 6) Problém uherských Rusínů 7) Problém lužických Srbů 8) Problém Ratibořska 9) Problém Kladska

Republice nakonec byly přiznány jak historické české země (včetně Chebska), ale také Slovensko podle původního Benešova návrhu, i Podkarpatská Rus. Versailleská konference navíc připojila k ČSR malé Vitorazko o ploše 104 km², které k české koruně nikdy nepatřilo a na jižní Moravě Valticko o výměře 82 km² (motivem pro přiřčení těchto dvou oblastí ČSR byla především železniční trať, jež měla celá patřit ČSR) . Nakonec bylo k ČSR v r. 1920 připojeno i Hlučínsko o rozloze 324 km² s celkem 48 000 obyvateli žijících v 28 obcích, jediné bývalé německé území. Zde k výjimce přispěla skutečnost, že ještě v r. 1910 při německém sčítání lidu se k německé národnosti hlásilo jen necelých 12% obyvatelstva., zbytek se považoval za tzv. Moravce, mluvící severomoravským dialektem. Veliký spor se ovšem vedl o Těšínsko. Benešovi se nakonec podařilo příslušného francouzského i britského arbitra získat pro svůj plán dělení Těšínska. Území bylo rozděleno spíše podle geografického a ekonomického hlediska, než podle národnostního klíče, či historické sounáležitosti. Ač 80% území připadlo Polsku a jen 20% ČSR ve skutečnosti pro Čechy tak nepříznivě, jak se může na první pohled zdát. Nejlidnatější a nejprůmyslovější část připadla ČSR. Průmyslové pánve u Moravské Ostravy, Karviné a Třince i převážné části celého Jablunkovského průsmyku od Olše až po rozvodí s Vislou získalo rovněž ČSR. Ač způsob rozdělení Těšínska neuspokojil ani jednu stranu, více nespokojenosti zavládlo rozhodně v Polsku.

Beneš si z Versailleské konference odnesl několik věcí, jednou z nich je, že hlavním garantem ČSR je Francie, bez níž by na konferenci nebylo dosaženo takřka ničeho. Francie je hlavní silou na evropském kontinentě, a proto spojenectví s ní je zárukou bezpečnosti ČSR a uhájení jeho hranic.

Hlavní úkol čsl. zahr. pol.

- z.p. ČSR byla na proměny mezinár. klimatu, jimž byla nucena se přizpůsobovat a kt. ji ovlivňovaly, celkem citlivá, přesto jí nelze vytýkat nekoncepčnost, charakterizovala ji řada konstantních činitelů, např.:

• úsilí o udržení dosaženého poválečného statu quo, tzv. versailleského systému, jenž v mírových smlouvách fixoval vznik ČSR, zajišťoval jeho hranice i místo po boku velmocí

• vůči Německu je potřebné vést racionální politiku (bez ohledu na potřeby čsl státu není pro E správné, aby bylo N postiženo takovými sankcemi, které prostě nemůže splnit, uplatňování nesmyslných sankcí může vést v N k vzedmutí velké vlny revizionizmu, která může zásadně ohrozit bezpečnost E, ČSR zdaleka nevyjímaje)