C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

Zpevňování mezinárodního postavení ČSR

Vznik Malé dohody

- přání záp. mocností nějak vyřešit zmatek ve stř. E, několik plánů -> např. VB - konfeder. obnova rak.-uh. útvaru, TGM - „Středoevr. unie“ – až na Blízký východ nebo menší blok ČSR, P, Jug, Rum, a Řecka – ale česko-polský konflikt....

- Beneš využil jednoty zájmů Jug, Rum a ČSR proti územním nárokům Maďarska -> maď. tisk nazval formující se blok posměšně Malou dohodou – tento název však jeho účastníci ochotně přijali

- základem aliance uzavření smlouvy o vzájemné pomoci pro případ nevyprovokovaného útoku M mezi ČSR a Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců (pozdější Jugoslávie) ze 14.8.1920, dále se zavázaly k tomu, že bez předběžného dorozumění neuzavřou dohody s jinými státy a pokud se jeden z partnerů dostane do války s jiným státem, druhý se bude snažit vynutit neutralitu M apod.

- 19.8. tajné ujednání Beneše s rum. min. zahr Take Jonescem o vzájemné pomoci při napadení ČSR Maďarskem a Rum SSSR

- česko-rum. závazky stvrdila spojenecká smlouva z 23.4.1921, a trojpakt dovršila smlouva rum.-jug. 17.6.1921

- Polsko do bloku nakonec přizváno nebylo, přestože bylo protirusky orientované a Francie by ho v alianci ráda viděla – v Praze se však oprávněně obávali, že vstup P do spojenectví by značil nežádoucí provokaci vůči SSSR, navíc mezi Varšavou a Prahou vládla rivalita, kdo se stane hl. partnerem F na východě – ČSR si uvědomovala, ža by po vstupu podstatně většího a lidnatějšího P těžko hrála v bloku prim

Československé vztahy se Sovětským svazem

- v historii prvorepublikové čsl z. p. zaujímá významné místo i Sovětský svaz. Ještě dříve, než vůbec čsl stát vznikl, museli čs. představitelé vztah k Rusku intenzivně řešit. Nutno dodat, že všechny styky, které kdy mezi demokratickými představiteli ČSR a Ruskem existovaly, byly vedeny s bolševiky; žádné jiné Rusko, než bolševické, čsl diplomaté nezažili. A právě proto byl vztah k SSSR velmi složitý.

- vše začíná na Sibiři, kde čs. legie za 1. s.v. sváděly s nově vznikající Rudou armádou těžké boje. A protože se čsl vojákům proti bolševikům dařilo, vznikla na Západě myšlenka, že by čs. legie mohly vést novou protibolševickou frontu, která by bolševiky zlikvidovala a nastolila novou „demokratickou“ vládu v Rusku. Čsl představitelé se zprvu tomuto nápadu nikterak nebránili, ale podmiňovali to tím, že západní „dohodové“ mocnosti musí čs. vojáky na Sibiři vojensky značně podpořit. To se však nestalo. TGM i Beneš považovali otevřený boj proti bolševikům za nemožný, mají-li čs. legie bojovat samy. (Beneš (1919): „Buď velká protibolševická intervence za účasti dohodových vojsk nebo naši domů“ – čsl vojsko v R v lednu 1919 staženo z fronty, střežilo sibiřskou magistrálu) Štefánik byl sice v počátku opačného názoru, avšak když se osobně přesvědčil o stavu legií na Rusi, názor změnil. I to však nic nemění na faktu, že čsl vojáci svedli s bolševiky mnohé boje, což Sovětům zůstalo nadlouho hluboko v mysli.