C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

- zahájení čistě oficiálních kontaktů začalo 25. února 1920. Sovětský komisař pro zahr. záležitosti G. V. Čičerin zaslal pražské vládě nótu, ve které vyjádřil naději, že za určitých podmínek nic nebrání v navázání diplomatických styků mezi SSSR a ČSR. Beneš dlouho váhal s odpovědí, nakonec svolil k oficiálnímu jednání se sovětskou delegací. Moskva ještě dříve, než k jednání došlo, odpověděla Praze formální nabídkou uzavření plných diplomatických vztahů. Beneš však nebyl ochoten zajít za rámec své dosavadní politiky -) vše závisí na celkové evr. situaci. Mezi Prahou a Moskvou nakonec byla schválena jen působnost sovětského Červeného kříže v ČSR. Beneš tak činil z důvodu, aby napomohl návratu čsl občanů ze sovětského Ruska. 8.7.1920 dorazila z Berlína do Prahy mise sovětského Červeného kříže – čsl ministerstvem zahraničí označována jako Hillersonova mise, poněvadž S. I. Hillerson misi Červeného kříže vedl. (Jak se však zanedlouho ukázalo, Hillersonova mise dělala v Praze všechno možné, jen ne to, k čemu měla oficiálně přijet: řešení humanitárních otázek. Hillersonův tým se usadil v buržoazním prostředí pražského hotelu Imperial. Odtud Hillerson pod ochranným pláštíkem Červeného kříže řídil rozsáhlou zpravodajskou síť. Pražské úřady ovšem naštěstí měly o činnosti Hillersonovy mise přehled: nezískávaly je jen ze zpráv svých agentů a informátorů, ale byly dokonce napojeny na přísně utajované komunikační kanály mezi Hillersonem a Moskvou. Hillerson. úkolem nebylo jen dosáhnout toho, aby Praha oficiálně uznala bolševický režim v Rusku. Koncem roku 1920 Hillerson Moskvu informoval, že Rakousko, ČSR a Polsko se dohodly, že Vídeň pošle po čsl železnici do hraniční stanice Bohumín zbraně Polákům, kteří v tu dobu vedli s Ruskem válku. Hillerson na to dostal z Moskvy úkol, aby vedl mezi zaměstnanci čsl drah prosovětskou agitaci, aby sabotovali všechny pokusy dodat do Polska zbraně a munice armádě. V tomto případě byl Hillersonův zásah velmi účinný , protože pražské vládě se skutečně nepodařilo sabotážím na železnici zabránit. Již tak od počátku dvacátých let se pokoušela Moskva ovlivňovat vnitropolitickou situaci v ČSR a vměšovala se do vnitřních záležitostí republiky. To si ovšem v r. 1921 nenechal Edvard Beneš líbit a začal připravovat Hillersonovo vyhoštění.)

- pražská policie nestačila zatýkat bolševické agenty, kteří nepřetržitě proudili oběma směry přes hranice při plnění svých tajných úkolů. Beneš na to odpověděl před poslaneckou sněmovnou, když se ho komunistický poslanec zeptal na otázku ohledně oficiálního uznání Kremlu. Beneš emotivně prohlásil: „Sovětská vláda nebyla, není a nebude uznána.“ -) krize československo-sovětských vztahů. Aby ČSR mohlo chránit své lidi v Rusku, došlo 5. června 1922 v Praze k podpisu Prozatímní smlouvy mezi ČSR a SSSR. Obsahovala však ustanovení, že tento krok nezakládá předpoklad uznání moskevské vlády de iure. S ohledem na praktiky, které v Praze uplatňoval Hillerson, prosadila si Praha i článek, který tomu měl pro příště zabránit. Přijatá smlouva zřizovala v Praze a Moskvě diplomatická zastupitelstva obou států.