10. Charakteristika komunismu

B 10 CHARAKTERISTIKA KOMUNISMU, JEHO VZESTUPY A PÁDY

Rusko na cestě ke komunismu

Proces revoluce v Rusku byl velmi pomalý, neboť policie pronásledovala všechna hnutí, která – byť umírněná – propagovala ideály socialismu (např. Soc. dem. dělnická str. Ruska založena až r. 1898).

Porážka Ruska ve válce s Japonskem odkryla hluboké problémy státu i společnosti = vlna demonstrací

1905 v lednu díky zoufalým existenčním podmínkám dělníků se dav asi 200 000 lidí vydal prosit o nápravu k zimnímu paláci v Petrohradě, jako symbol nenásilného protestu sebou dav nesl církevní insignie a agitaci v ilegalitě podněcujících komunistů ozbrojit se rázně odmítnul.

Ačkoliv Mikuláš II. obdržel prosebný dopis z rukou pravoslavných kněží, odmítnul se k otázce vyslovit a záležitost předal policii a palácové stráži, následovalo rozehnání davu střelbou a na místě zůstalo několik set mrtvých a raněných.

Následovala série stávek v celém Rusku a svoláním státní dumy (parlamentu) začalo v Rusku r. 1907 období předstíraného konstitucionalismu (Rusko se oficiálně stalo konstituční monarchií, ale reálnou moc držel stále v rukou car a v dumě měla díky panovnickému zásahu do systému hlasování jasnou převahu reakční klika, která měla zpětně na cara velký vliv).

Velkou ránou carskému režimu byla WW I. I přes dílčí úspěchy carské armády zejména v boji na rakousko-uherské frontě se ještě prohloubily problémy Ruska, které pociťovalo už během války s Japonskem (protiválečné nálady veřejnosti nezměnila ani úspěšná ofenziva gen. A.A. Brusilova v Bukovině a Haliči).

Carská rodina v nepřízni obyvatelstva rovněž kvůli absurdnímu vlivu G.J. Rasputina, jehož pozice u dvora byla neotřesitelná (zavražděn r. 1916)

Únorová revoluce – první triumf

1907 začala na přelomu února a března (zda podle juliánského nebo gregoriánského kalendáře) v Putilovských závodech v Petrohradě.

Byly vytvořeny dělnické a vojenské rady – sověty. Největší zastoupení měli menševici a socialisté – eseři. Bolševici zatím stáli stranou politického rozhodování a připravovali se na převzetí moci.

15. března byl car donucen abdikovat a moc přebral prozatímní výkonný výbor.

Po převratu se Ruská revoluce rozdělila na 2 frakce

1.- prozatímní vláda A.F.Kerenského tvořená menševiky a socialisty

2.- dělnicko-vojenské uskupení vedené Leninem, Tráckým a Zinověvem (bolševiky)

Katastrofální situace v Rusku v důsledku vedení vyčerpávající války, závratná inflace, místy vypukající hladomor a nechuť drtivé většiny populace pokračovat ve válce.

Kerenského vláda nebyla kompetentní a nekoncepční přístup k hosp. problémům vedl k ještě většímu rozvrácení ekonomiky, Rusové sami volali po předání veškeré moci sovětům (jak by řekl Goethův Čarodějův učeň: „Duchů, které jsem vyvolal, už se nikdy nezbavím.“)