10. Charakteristika komunismu

Vzájemné vztahy mezi Německem a SSSR vyvrcholily uzavřením paktu Molotov – Ribbentrop (ministři zahraničí obou st.), který prakticky znamenal rozdělení Polska mezi obě velmoci (1939).

Pakt byl pro svět velkým překvapením, neboť obsahoval i klauzuli přikazující neutralitu i v případě útočné války druhé mocnosti (vzájemné zřeknutí se použití zbraní v případě vzájemného konfliktu bylo jen potvrzení Berlínském smlouvy r. 1926).

Toto Pyrrhovo vítězství komunismu bylo zapříčiněno vleklým jednáním ze strany budoucích spojeneckých mocností, jejich podmínky vzájemné pomoci proti nacistickému Německu se vztahovaly i na pobaltské státy, Finsko a Polsko, což Stalin striktně odmítal.

Tyto země nebyly poté ochotny akceptovat Stalinovy návrh na charakter paktu, neboť se právem obávaly rostoucího vlivu SSSR a komunismu – Hitlerův návrh přišel ve vhodnou chvíli, kdy jednání SSSR s UK a Francií bylo na mrtvém bodě.

Pakt Molotov – Ribbentrop znamenal verdikt nad Polskem, které bylo bezprostředně po německém útoku napadeno od Východu SSSR.

Tradičně silná armáda stojící v centru pozornosti polské veřejnosti, v řadách důstojnického sboru soustředila špičky inteligence Polska. Mnozí prchly za hranice SSSR a doufali ve Stalinovu pomoc, místo toho – s cílem zlikvidovat polskou inteligenci a usnadnit tak cestu k prosazení komunismu v Polsku – rozkázal Stalin povraždit na 5 000 polských důstojníků (Katyň). Tento zločin byl odhalen až během německé ofenzivy v SSSR a soužil – s velkým úspěchem – jako nástroj propagandy obhajující vojenskou intervenci Německa proti SSSR (vrána spílala havranovi, že je černý).

Komunismus a SSSR v průběhu WW II.

Podobně jako USA upevňující vliv na dobytých pozicích, postupoval i SSSR.

Prosazovaní svých požadavků na rozdělení sfér vlivu místo vytvoření jednotné Evropy a diplomatickým protěžování exilových vád obsazených států v Moskvě.

Komunistická hnutí v průběhu WW II. sílila na domácí půdě i v exilu, neboť nyní měla možnost vyniknout v situaci pro niž byla koncipována. Hnutí odporu na Německem okupovaném území (i Japonskem na území Číny, neboť na území kolonií byla situace složitější, neboť primárním cílem komunistického byla nezávislost dané země, např. r. 1941 s tímto cílem založena komunistická str. Vietnamu Ho Či Minem)

Požadavky některých členů odbojových organizací na apolitičnost exilových armád v SSSR, i příslušníků těchto armád samotných nebyly vyslyšeny (např. Otakar Jaroš v SSSR, důstojník sboru gen. Svobody a zároveň pro jeho komunistickou orientaci kritik jeho i režimu v SSSR, paradoxně padl jako dekorovaný hrdina SSSR a jeho obraz byl 40 lety komunistické historiografie pokroucen k nepoznání).

Cílem SSSR bylo instalovat komunismus na jím osvobozených územích, pokud možno okamžitě. S tím souvisela i nečinnost Rudé armády 2 km od předměstí Varšavy, ve které právě vrcholilo lidové povstání proti Německé okupaci, doufající v intervenci vojsk SSSR.