Protestantské misie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
PROTESTANTSKÉ MISIE
Nedostatek misijního díla protestantům vytýkala katolická kritika, např. Robert Bellarmine ve svém díle Controvesiae poukazuje na to, že katolíci v jediném století obrátili na víru mnoho tisíc pohanů v Novém světě, také Židy a Turky pokřtili v Římě a že misie představuje jeden z 18 znaků Pravé církve.
Na to reagovali např. Filip Nicolai, který tvrdí, že misie nesou ani povinné, ani žádoucí, evangelizování světa podle něj skončilo u apoštolů; podobně smýšlí také Johann Gerhard, který navíc říká, že nabídka spásy byla učiněna všem národům a není ji třeba zvěstovat po druhé těm, kdo ji již jednou odmítli.
Naopak se objevuje také skupina protestantů, kteří na misiích nevidí nic špatného (Justinian von Weltz, Adrian Saravia).
První protestantské misie vycházeli od politické moci, např. švédský král Gustav Vasa podporoval misie u pohanských Laponců, pokračoval v tom také Gustav Adolf. Zmínky o obrácení Turka se nacházejí v Anti-al-koránu Václava Budovce z Budova. Gilbert Voetius předložil tři misijní cíle: conversio Pentium (obrácení národů), plentatio ecclesiae (založení církve) a gloria et manifestio gratiae divinae (sláva a manifestace Boží milosti).
Prvotní misijní činnosti byla spojena s obchodními společnostmi jako Holandská východoindická společnost, Dánská východoindická společnost, jejich úkolem byla také péče a starost o duchovní. Brzy na to vznikaly také společnosti, které vyzývaly k misiím a hledaly dobrovolníky, např. Společnost pro šíření evangelia v Nové Anglii, Skotská společnost pro šíření známosti křesťanství apod. Holandská misie v Indonésii byla velmi úspěšná, svůj podíl měla na tom také motivace pro duchovní ve formě příplatků za každého získaného věřícího, ale hlavně překlad Nového zákona do malajštiny.
Podle anglického spisovatele Richarda Hakluyta (Discourse of Western Planting) měly vést objevy na Západě především k rozšíření evangelia; angličtí monarchové, kteří na sebe vzali ochranu křesťanské víry, byli povinni tuto víru nejen udržovat a podporovat, ale také ji šířit. Hakluyt to označoval za jejich hlavní a nejdůležitější poslání. Angličané by podle něj měli nejen rozšířit slávu evangelia a nastolit pravé náboženství, ale také vytvořit bezpečné místo, kam by se mohli uchylovat lidé ze všech končin světa, pronásledovaní kvůli vyznávání pravé víry. Šíření evangelia se stalo deklarovaným cílem také v oficiálních dokumentech, např. v chartě Jakuba I. Londýnské a Plymouthské společnosti z r.1606 bylo šíření křesťanského náboženství mezi nevěřícími uvedeno jako jediný výslovný motiv pro založení kolonií. I přesto se však misijní činnost v britských koloniích nestala vážným oficiálním programem. Misijní práce nebyla součástí státní politiky, ale vyplývala z individuální iniciativy.