C 06 - Koncepce československé zahraniční politiky mezi válkami

- VB oficiálně potvrzuje, že ČSL nepomůže, F naznačila, že bez podpory VB ani F nemůže přijít na pomoc; stupňování něm. propagandy, incidenty v pohraničí, zprávy o přesunu něm. vojska k hranicím -> z popudu vojen. míst 20.5. 1938 částečná mobilizace -> hrozící válka probudila VB a F, oznámily N, že v případě napadení ČSR zakročí – N diplom. protiútok: vojska u hranic fámou, nic se neděje – záp. mocnosti uvěřily, zesílil jejich tlak na dohodu Prahy s českými Němci a Berlínem (ČSR tak na jevišti svět. politiky začala vypadat skoro jako válečný štváč; za to, že nezabránil mobilizaci byl Beneš později kritizován, měl počkat, až bude situace jasnější a neodvratně hrozit něm. vpád; Beneš neměl moc možností situaci aktivně politicky změnit, posl. nadějí bylo, že ve VB a F dojde k výměně “appeaserských“ vládních garnitur a moci se chopí odpůrci ústupků nacistům (ve VB W. Churchill, A. Eden, Beneš s nimi udržoval styky)

- N – vypracován operační plán voj. rozdrcení ČSR (Fall Grün)

- britské velvyslanectví předložilo Benešovi bezprecedentní návrh vyslání zvláštního „nezávislého prostředníka“, jenž by napomohl jednání mezi vládou ČSR a SdP – Beneš se bránil – taková mise by se neslučovala se suverenitou státu, souhlas k ní není v kompetenci prezidenta, vedla by k vnitropol. krizi…nakonec pod tlakem VB a F nótou z 23.7. ČSR zdánlivě sama požádala o vyslání prostředníka (lord W. Runciman of Doxford)

- čsl. vláda značně nedobrovolně přijala 5.9.1938 tzv. čtvrtý plán řešení sudetoněm. otázky, vpodstatě akceptující Henleinovy autonomistické karlovarské požadavky, kt. i Runcimanova mise pokládala za splnění žádostí SdP – SdP zaskočena, přerušila jednání s vládou pod záminkou menšího národn. motivovaného incidentu v Moravské Ostravě, fakticky to znamenalo konec zprostředkovatelské mise (sám Runciman byl v dopisu Benešovi nucen přiznat, že odpovědnost za nezdar jednání nese SdP)

- na norimberském sjezdu NSDAP zaútočil Hitler 12.9. proti ČSR, 13.9. rozsáhlé demonstrace, až pokusy o puč v pohraničí – potlačeny, 16.9. pražská vláda SdP zakázala

- britský min. předseda Neville Chamberlain se osobně setkal s Hitlerem 15.9. v Berchtesgadenu –> Hitler kategoricky požadoval připojení českého pohraničí k Německu

- v Londýně 18.9. projednání situace, účast i fr. premiér Daladier a min. zahr. Bonnet -> jen 2 možná řešení: odstoupení pohraničí nebo válka -> ultimativní nóta Praze – nechat Hitlerovi všechna území s více jak 50% Němců – vláda nejednotná, nóta nakonec zamítnuta z důvodu, že návrhy byly učiněny bez dotázání zástupců ČSR – reakce VB a F podrážděná, k Benešovi se 21.9. dostavili britský vyslanec B. Newton a fr. V.L. de Lacroix: nepřijme-li ultimátum, jejich státy ponechají ČSR svému osudu -> čsl. vláda a prezident ještě téhož dne kapitulovali a ultimátum přijali (SSSR sice signalizoval ochotu Praze pomoci, ale jednak nejisté, druhak, jak Beneš soudil, by po přijetí pomoci pouze od SSSR svět uvěřil, že německá propaganda o ČSR coby nástroji bolševizace střední E byla oprávněná a že vstup Rudé armády na území ČSR by vedl k sovětizaci státu)