5. Osvobozenecké boje v Latinské Americe v první třetině 19. století. Výsledky dekolonizačního procesu. - UPRAVIT !

5. Osvobozenecké boje v Latinské Americe v první třetině 19. století. Výsledky dekolonizačního procesu.

• V rámci bojů o osvobození Latinské Ameriky nelze příliš pokládat za základ nacionalismus. Ne všechny revoluce zde byly v duchu liberalismu, řada z nich byla charakteru konzervativního - podněty zde vycházely z metropole, kolonie se sama snažila tyto problémy odstranit. Například problémy v obchodu, koruna nebyla schopna do kolonií vyvážet kvůli válce ani základní suroviny a výrobky, na stížnosti kolonií už vláda nedokázala ani reagovat, dále pak hospodářská zaostalost kolonií a jejich správa - Španělé drželi v rukou všechny úřady. Osvobození v duchu liberalismu bylo za svobodu, osvícení, liberalismu, kdežto konzervativní bylo za uchování tradičních hodnot, práv a hodnot hispánského světa.

• určité přerušení komunikace s metropolí (Napoleon, války, atd.) vytvořily podmínky pro: a) osvobozenecké války, b) osvobozenecké války zavlečené ze sousedních zemí, c) myšlenku latinsko-amerického národa.

• Impulsem byl úspěšný boj Haiti za nezávislost, kde vznikla černošská republika.

• Argentina, Uruguay a Paraguay: poněvadž zatažením Španělska do protianglické koalice Napoleonovy, zůstaly španělské kolonie nechráněny, hlavně po bitvě u Trafalgaru, tak se zde (v LA) vylodily 1806 britské síly u Buenos Aires, které obsadily, byli vyhnáni, rok nato 12000 útočilo na Montevideo -odraženi; 1811 obrat - povstání v této části LA - Spojené provincie Rio de la Plata - zrušeno otroctví, zaveden volný obchod, 1816 vyhlášena nezávislost, důležitými osvoboditeli zde byli generál Belgrano a José de San Martín; od provincií se však odtrhla Paraguay - republika loajální Ferdinandovi VII., následně však diktatura Franciova, ovšem izolovaná od zbytku dění v La platě. Uruguay vznikla 1826 po prohraném konfliktu Argentiny s Brazílií.

• Mexiko: po zatčení španělského místokrále se začal organizovat odpor za Ferdinanda VII., 1811 nezávislost, 1814 mexická ústava - demokracie, bez Španělska, Mexiko v té době zahrnovalo i oblast texaskou a jihokalifornskou, snaha o udělání vlivu na okolní státy, 1821 generál Iturbide císařem, 1824 svržen a nastolena federativní republika

• Střední Amerika: zde byla nálada na vyhlašování republiky za každou druhou vesnicí, kongres států 1823 vyhlásil nezávislost, distancování se od vlivu Mexika, a prozatímní Spojené provincie střední Ameriky, ústavodárný výbor dal ústavu a množství zákonů, 1838 to zaniklo pro spory mezi jednotlivými členy a nevraživost.

• Chile: 1811 převrat radikálů zboural španělskou nadvládu, 1812 republika, pak to tam porazil španělský peruánský místokrál, 1818 znovu nezávislost a republika, díky pomoci Jose de San Martina.

• Kolumbie, Venezuela a Ekvádor: 1808 revoluce se střídavými úspěchy a neúspěchy revolucionářů, Caracaská junta loajální Ferdinandovi VII., protiútoky španělů, přišel tam Bolívar a bojoval a velel, osvobodil Caracas, provolán diktátorem - dobýval až udělal Velkou Kolumbii.

• Peru a Bolívie: Peru zůstala koruně nejdéle - 1821 sem vešel Jose de San Martin - nezávislost, poté sem přišel i Bolívar, 1824 kapitulovali Španělé, horní Peru - Bolívarova republika - Bolívie.

• Brazílie: jediná patřila Portugalsku, na Portugalce britský tlak, aby se nepodřizovali nátlaku Francie, jinak přijdou o loďstvo a kolonie - ok, tedy král radši přesídlil do Brazílie, zde pár reforem - nevídaný rozvoj kultury a vzdělanosti, dána výroba, tisk novin, přistěhování mnoha Portugalců, 1815 statut království, král zde zůstal i přes uklidněnou situaci v Evropě, 1821 nějaká revolta, král odcestoval, jeho syn zůstal - 1822 se prohlásil konstitučním císařem a vyhlásil nezávislost na Portugalsku.

• Mezi výsledky dekolonizačního procesu v latinské Americe patří zavádění ústav, rušení otroctví, zánik španělského koloniálního panství, rozvoj obchodu v oblasti a určitá nestabilita regionu.