B5......................................................................................zrevidováno

B5) Ochrana vlastnictví

Vlastnické žaloby

Reivindikace – vindikace

• žaloba k ochraně kviritského vlastnictví, nejsilnější + nejúčinnější prostředek ochrany

• uplatňována při porušení vlastnictví v nejvyšší míře = když byla věc odňata

• byl-li někdo zbaven držby  neměl možnost vykonávat své vlastnické právo

• vis – síla, dicere – říkati = říkám, uplatňuji svou sílu, moc, své vlastnické právo

• v legisakčním procesu:

• vlastnické spory probíhaly na půdě legisakce sacramento (s procesní sázkou)

• vindikace = formálním uplatněním vlastnického práva před soudem

• svoje právo prokazovaly obě strany  posuzováno, který z vindikantů má lepší právo

• ten, který se věci domáhal × ten, kdo měl věc u sebe

• ve formulovém procesu klasické doby:

• vindikace měla jednodušší podobu

• žaloba nedržícího kviritského vlastníka

• jednostranný akt vlastníka, který pozbyl držbu věci a u soudu se snažil své vlastnictví prokázat

  1. žalobce - aktivně legitimován k jejímu podání - nedržící kviritský vlastník

• byl povinen před soudem dokázat svoje vlastnické právo (např. odvoláním se na derivativní způsob nabytí, pak ale musel také dokázat, že nabyl od osoby, která byla oprávněna vlastnictví převést)

• musel označit přesně předmět svého vlastnického práva, které hodlal před soudem prokázat

• vindikace musela směřovat k určité věci - actio in rem

• výjimkou – vindikace poměrné části, došlo-li k smíšení nebo slití

• u hromadné věci (vindikace stáda) – vlastnické právo se muselo dokazovat k nadpoloviční většině kusů

  1. odpůrce - pasivně legitimován: držitel věci (ne detentor)

• neúspěch žalobcova důkazu vlastnického práva znamenal vítězství odpůrce

• sám odpůrce nemusel nic dokazovat

• později byl pasivně legitimován každý, kdo měl věc žalujícímu vlastníkovi vrátit, tedy i detentor, který věc fyzicky ovládal

• nakonec každý, kdo měl možnost věc vlastníkovi vydat – restituovat

• byla věcnou žalobou – actio in rem, žaloba nesměřovala bezprostředně proti osobě držitele

• byla jednostranným procesním uplatněním žalobcova práva:

• žalobce mohl na soudě své právo prokázat

• nemohl ale donutit osobně odpůrce k vydání věci(staré mocenské pojetí vlastnického práva  vlastnické moci neodpovídala žádná povinnost)

• pokud žalobce prokázal své právo, měl odpůrce dvě možnosti:

  1. vydat věc (byl k tomu i soudně vyzván)

  2. zaplatit peněžitou částku

• určována poměrně vysoko bez vzahu k hodnotě věci

• nepřímý prostředek, který měl odpůrce donutit k vydání věci

• v justiniánském úřednickém procesu:

• žaloba vedla nejen k prokázání vlastnického práva, ale i k uplatnění nároku na vydání věci

• směřoval proti osobě odpůrcově – mohl být exekučně vynucen

• nové chápání vlastnického práva jako subjektivního práva  odpovídá povinnost všech ostatních nerušit oprávněného v jeho právu

• změna povahy vindikace  nárok na vydání – navrácení věci – restituce

• předtím odpůrce nemohl být donucen, aby se k soudu dostavil a na žalobu odpovídal

• aby věc bránil (rem defendere) – a pokud se skutečně nedostavil k soudu, řešilo se to magistrátským rozkazem, kterým byla držba věci převedena n. přenesena na žalobce - translatio possessionis

• jediná možnost jak žalobce mohl dosáhnout bezprostředního vydání věci

• povinnost vydat a navrátit se vším, co k ní náleží

• v nezhoršeném stavu a se vším co k ní přibylo, s přírůstky a plody

• restituční povinnost:

  1. u držitele v dobré víře

• ručil za zhoršení věci, které nastalo jeho zaviněním po litiskontestaci

  1. u držitele ve zlé vůli

• před zahájením procesu ručil za zhoršení a záku věci, které nastalo jeho vinou

• po zahájení ručil i za náhodné zhoršení či zkázu věci

• procesní prostředky na obranu žalovaného:

• uplatňoval nárok na náhradu nákladů, které na věc vynaložil: