11. Ligatury a zkratky

11. Ligatury a zkratky

Ligatury

• od latinského ligo = vážu, spojuji, obtáčím, tedy literae ligatae (spojená či svázaná písmena)

• existují čtyři druhy:

1. Literae contiquae – litery se dotýkají a splývá jejich společná stěna (AE, MR, AD)

2. Literae implexae – litery se protínají, prolínají (DO)

3. Literae insertae – jedna litera se vepíše do druhé (např. M do O, T do A)

4. Literae columnatae – jedna litera se nadepíše nad druhou (V nad A, V nad M)

Zkratky

• jsou starší než ligatury, při jejich užívání se ve většině případů dodržují určitá nepsaná pravidla

• lze je rozdělit do pěti základních skupin:

1. Suspenze – zkomolení, zkrácení určitého slova tak, že zůstává jen jeho typická část a zbytek je třeba podle smyslu doplnit, zvláštní druh těchto zkratek tvoří. Sigly, které jsou užívané již od antiky a v určité souvislosti označují slovo pouze prvními dvěma písmeny (např. pp=pueri, v českém p=páni, dnes ČR, ČSAD,…)

2. Kontrakce – stažení, základem je použití mezních písmen, popř. u delších slov i písmen ze středu, zvláštním druhem kontrakce jsou nomina sacra – zkracují několik nejfrekventovanějších slov církevního jazyka, vznikly ve středověku, byla psána v textu většinou ozdobně – zvětšen význam (DO-Deo, IHS-Iesus, SCS-Sanctus aj.)

3. Zkrácení značkou zvláštního významu – sem patří především vodorovná čárka nad příslušným písmenem značící většinou m a n atd…

4. Značky relativního významu – vodorovná čárka v konkrétních spojeních (ħ = hec, ħđ = hic deset – tady chybí)

5. Nadepsání písmena – určitá modifikace suspenze s naznačením, o jaké rozvedení má jít (např. u číslovek IIo - duo, Xo – decimo, aj.)

• v antice vznikl vedle četných zkratek právnických také jakýsi určitý druh latinského těsnopisu spojovaný se jménem M. Tullia Tirona z 3. st. př. n. l. = Tirónské noty, užívány především ve starověku, ve středověku většinou jen na merovejských a karlovských listinách a poté upadly v zapomnění