Písemné prameny k době římské

Písemné prameny k době římské

Gaius Julius Caesar (100-44 př. Kr.)

Římský vojevůdce, státník a spisovatel, je prvním, kdo podrobněji informuje o Germánech, přišel s nimi do styku nejen v Galii, ale při taženích na jejich území za Rýnem. Zápisky o válce galské (Commentarii belli Gallici) jsou významným zdrojem informací nejen o myšlení římských dobyvatelů a způsobech prosazování jejich zájmů, o obyvatelích dobývaných zemí (Keltové, Germáni). Caesar je považován za tvůrce etnografického pojmu Germáni a jeho náplně. Caesar popisuje: vojenské konflikty s Germány (střet s Ariovistem – vůdce germánských Svébů = 58 př. n.l.), o vztazích mezi Kelty a Germány, vojenské statigrafii, sociální rozvrstvení a další stránky života Germánů okolo 1. století př. Kr. další údaje se týkají především germánských kmenů v oblasti Rýna. Při líčení svých výprav do Germánie (55-53 př. Kr.) se Caesar zabývá výčtem kmenů, s jejichž příslušníky se setkal, a věnuje pozornost běžnému životu Germánů, ale i krajině a zvěři. V Caesarově díle nacházíme první zmínku o pozdějších obyvatelích Čech – Markomanech. Jsou uváděni jako účastníci germánského vpádu do Galie vedeného Ariovistem. Objevuje se i informace o Hercynském lese.

Publius Cornelius Tacitus (cca 55 – cca 120 po Kr.)

Je pokládán za nejlepšího římského historika. Pro germánskou problematiku (nejen) našeho území mají zásadní význam především dvě práce – tzv. Germania aneb De origine et situ Germanorum liber a Annales čili Ab excesu Divi Augusti. V Germanii se Tacitus pokusil soustavně popsat germánské kmeny a jejich způsob života na území tzv. Velké Germánie. Nalezneme zde zmínky, které lze vztáhnout přímo na naše území, včetně historických a zeměpisných údajů. V Letopisech se autor zabývá dějinami římského impéria od Augustovy (r. 14) smrti po smrt císaře Nerona v roce 68. Zvláště v prvních dvou knihách nalézáme podrobné informace o taženích proti Germánům i vylíčení událostí vedoucích k odstranění Marobuda z pozice vůdce Markomanů – bitva s Armiiem, střet s Katvaldou a útěk do impéria. V práci jsou zmiňovány některé významné geografické údaje, především zmínky o Labi, častém cíli římských tažení na přelomu letopočtu, která však zřejmě vždy směřovala na jeho střední a dolní tok, tedy mimo naše území. Další rozsáhlé Tacitovo dílo Historiae bylo zveřejněno v letech 105-110. Navazuje chronologicky na Letopisy a zabývá se obdobím vlády Flaviovců. Dochovalo se z něj však pouze necelých prvních 5 knih.

Gaius S. Tranquillus Suetonius (cca 70 – cca 140 po Kr.)

Významný římský životopisec, původem z jezdeckého stavu, působil u dvora císaře Trajána jako řečník a obhájce. Za císaře Hadriána vedl císařskou kancelář ab epistulis, což mu vedle značného politického vlivu umožňovalo přístup k důležitým dokumentům v úřadě i v císařském archivu. Cenné jsou informace obsažené v téměř úplně dochovaných životopisech dvanácti císařů od Caesara po Domitiana – De vita Caesarum. Čerpal především z děl starších historiků. Ne všechny údaje však jsou zcela věrohodné, neboť jeho cílem nebylo sepsat historické studie o císařích, ale především vytvořit jejich barvité portréty. Byl autorem mnoha dalších děl, která se však nedochovala (např. De viris illustribus, zachycující životy básníků, řečníků, historiků).