Písemné prameny k době římské

Klaudios Ptolemaios (cca 100 – po roce 161 po Kr.)

Řecký astronom, matematik, fyzik a především zeměpisec žijící v egyptské Alexandrii, vytvořil v díle Geógrafiké hyfégésis návod na zhotovení map tehdy známého světa pomocí souřadnic. Zároveň se pokusil sestavit obsah takovéto mapy. Ve svém díle přináší názvy moří, řek, hor, ale i osad a kmenů a pomocí souřadnic uvádí jejich polohu. V 11. kapitole zachycuje Ptolemaios území tzv. Velké Germánie, tedy kromě jiného i střední Evropě severně od Dunaje. Právě této kapitole je věnováno rozsáhlé dílo E. Šimka. Problém – Ptolemaios pracoval se staršími písemnými prameny i se soudobými zprávami o kupeckých či námořních výpravách, ze kterých skládal celkový obraz o tehdy známých krajinách. Zařazením a zpracováním různě kvalitních informací se do vytvářené mapy dostaly četné chyby i odchylky v souřadnicích. V neposlední řadě se v mapě u údajů o osadách či kmenech prolíná hned několik časových vrstev.

Cassius Dio (Claudius Cassius Dio Cocceianus; cca 155-235 po Kr.)

Významný řecký historik, pocházel ze senátorské rodiny a později se sám senátorem stal. Vynikají řecky psané římské dějiny Rómaiké historiá sestávající z 80 knih, které zachycují dějiny Říma od bájných počátků až po autorův vlastní druhý konzulát v roce 229. pro dubu římskou (v archeologickém slova smyslu) ve střední Evropě mají zásadní význam knihy 51-80 popisující období od panování Augusta. Z celého díla se ovšem téměř úplné dochovaly pouze knihy 36-60 zachycující období od roku 69 př. Kr. do roku 46/7 po Kr. a poslední dvě knihy líčící roky 217-228 po Kr. Z chybějících knih se však zachovaly rozsáhlé citace a experta u pozdějších autorů, takže dílo C. Diona lze přes četné ztráty označit za jeden z nejzásadnějších antických historických pramenů. C. Dio věnoval značnou pozornost římské zahraniční politice, proto je jeho dílo významné i pro dějiny střední Evropy, a to od samého počátku pronikání římské moci do tohoto prostoru. Římské dějiny C. Diona představují velmi důležitý zdroj informací, které lze přímo či nepřímo vztáhnout i k našemu území, a to zhruba po období do markomanských válek. Jde o zdroj o to významnější, že se zřejmě přímo neopíral o předchozí práce Caesara, Livia, Taceta či Suetonia, čímž jejich zprávy v některých směrech ověřuje, či naopak staví do odlišných souvislostí.