B6......................................................................................zrevidováno

B6) Possessio – pojem, obsah a význam

• faktická všeobecná moc nad hmotnou věcí

• faktické panství = držba

• právní panství = vlastnictví

• držba je nejčastěji projevem vlastnického práva

východiska pro římské pojetí držby:

1. přesvědčení, že faktický stav odpovídá právnímu stavu

• držba považována za projev vlastnického práva  držitelem je především vlastník

• nebyly známy prostředky zajišťující veřejnou evidenci těchto vztahů (pozemkové knihy)  důraz na publicitu převodů vlastnického práva:

• u formálních způsobů (mancipace, injurecesse)  formálnost těchto aktů

• u neformálních způsobů (tradice)  skutečné odevzdání do držby

1. držba může vystupovat jako svébytný jev

• někdo jiný vlastník, někdo jiný držitel

• držba jako faktický stav není samostatným právem, ale pouhou skutečností, kterou se projevuje vlastnické právo

• byla-li držba posuzována odděleně od vlastnictví  mohla – přestože nešlo o právní ale faktický stav - jistý význam pro právo nabýt:

  1. praetorská ochrana držby

• opírala se o představu, že mezi faktickým a právním stavem panuje nejčastěji soulad

  1. vydržení (usucapio)

• jeho první stopy - opora o představu, že držba může mít samostatný význam

• kdo je po určitou dobu držitelem, musí být považován za vlastníka

dva požadavky (znaky) držby :

1. corporalis possessio – fyzické, tělesné ovládání věci

2. animus possidendi - vůle ovládat věc jako vlastní (vůle být vlastníkem), nakládat s věcí jako s věcí vlastní

- určitý stav vůle, projevený navenek

• oba požadavky musí být splněny zároveň, ale větší důraz kladen na vůli, než na fyzické ovládání věci 

• vůle = animus je v pojetí držby nezastupitelná

• fyzické ovládání věci může zprostředkovat jiná osoba než vlastník  př: detence, osoby alieni iuris

• possesio pro suo = držba pro sebe (splněny oba požadavky)

předmětem držby:

• jen věc, která mohla být předmětem vlastnického práva

• složená věc  předmětem držby je celek (dokud spojení trvá, nemůžou být jednotlivé součásti předmětem samostatné držby)

• hromadná věc  nelze držet jako celek

• spoluvlastnictví  držba náleží všem spoluvlastníkům dohromady, uskutečňují ji podle svých vlastnických podílů

aprehenze

• fyzicka držba se počita od okamžiku opravdoveho uchopeni (do dlaně, došlapnuti)

• držbu nemohly nabýt děti, duševně choří, právnické osoby (děti pouze jsou-li schopny pochopit nabývací akt)

• lze nabýt držbu prostřednictvím otroka, držbu nabýval jeho pán (musel ho mít ovšem v moci)

• lze nabýt držbu prostřednictvím svobodné osoby (např. mandátní smlouva, příkaz navíc nemusel směřovat bezprostředně k nabytí držby určité věci, stačil např. generální mandát)

1. tradice dlouhé ruky, tradice z věže – traditio longa manu= v připadech,kdy je to fyzicky nemožne, stači na věc ukazat a dostatečně ji identifikovat

2. tradice neurčité osobě = traditio ad incertam personam

3. tradice fiktivní - držitel se fyzicky nedotknul, ale praetor na něj hledi, jako by se dotknul

4. tradice na krátkou ruku - traditio brevi manu = koupě vypůjčené, najaté věci, rovnou koupím a nevrátím ji

5. držební dohoda - konstitutum posssessorium, někdo se stane držitelem plneho vyznamu a vůbec se věci