B6......................................................................................zrevidováno

nedotkne)

držba

• podle toho v jakém přesvědčení držitel na věc svou vůlí působí:

1. bonae fidei possessor = v dobré víře  držitel v dobré víře

• nemusí být přesvědčen, že je vlastníkem věci, stačí, je přesvědčen, že svou držbou nepůsobí nikomu újmu

1. malae fidei possessor = ve zlé víře  držitel ve zlé víře

• zloděj, lupič, nepoctivý nálezce

1. possessio iusta - držba spravedlivá

2. possessio iniusta - držba nespravedlivá,neoprávněná

Detence

• přirozená držba, naturalis possessio, pojem detence až z pozdější doby)

• stav fyzického působení na věc, které vykonává, ten kdo má věc sice u sebe, nikoli však pro sebe

• nebyla považovány za skutečnou držbu, držbu, která je projevem vlastnického práva

• detentor nemá držbu, protože neprojevil vůli být vlastníkem věci

• nejčastěji naopak projevil vůli věc vrátit (např. ve smlouvě)

• possesio pro alieno = držba pro druhého

• o detenci mluvíme v případech když:

1. šlo o osobu podrobenou moci držitelově (otroci a personae alieni iuris), v jejímž bezprostředním fyzickém ovládání se věc nalézala

2. věc může fyzicky ovládat někdo jiný než držitel, má-li ten, kdo ji ovládá k věci věcné právo – zvl. požívací právo (ususfructus)

3. fyzické ovládání má jiná osoba na podkladě právního vztahu, který vznikl mezi ní a držitelem v důsledku právního jednání:

• vypůjčení věci

• najmutí věci

• přijetí věci do úschovy

• v důsledku obstarávání cizích záležitostí (na základě smlouvy n. z ochoty)

• především člověk, který na věc fyzicky působí na základě obligačního vztahu mezi ním a držitelem a který bude také povinen, až dotyčný vztah pomine, věc držiteli vrátit

• detentor má fyzické ovládání věci, nemá však a nemůže mít vůli působit na věc jako na vlastní (např.ve smlouvě projevil vůli věc vrátit)  určitá vůle u detentora je (spící, který věc dostane do ruky není detentor) – ale ne vůle působit jako vlastník

odvozená držba

• detentor, který požívá ochranu jako držitel

• osoba, která na věc bezprostředně působí, je v jádře detentorem, ale jde o mimořádné vztahy, jejichž účelem bylo vyloučit dočasně vlastníkovo působení na věc

• osoba, která věc ovládala, měla stejnou ochranu jako držitel

• přechod mezi detencí a držbou (odvozená držba, z 19.stol.)

• tři případy + účel vztahu

1. zástavní věřitel u ruční zástavy – z důvodu zajištění pohledávky

2. sekvestr – z důvodu uložení sporné věci u třetí nestranné osoby

3. prekarista –poskytnutí věci, s tím, že její užívání může být kdykoli odvoláno, takže uživatel nemá jistotu, jak dlouho bude trvat

držba práva (quasi possessio, iuris possessio)

• držba se vztahovala pouze k hmotným věcem

• výkon jednotlivého věcného práva k věci cizí

• muselo jít o právo, které připouštělo opětovný výkon

• podmínkou k jeho ochraně: obsah takového práva byl alespoň jednou vykonán

• pojem se objevuje v justiniánském období

• odvozeno z praxe, že praetor chránil interdikty i výkon požívacího práva  časem byla určitá ochrana rozšířena i na výkon dalších služebností