B5......................................................................................zrevidováno

1. náklady nutné – impensae necessariae

• nutné k údržbě či zachování věci

• nárok na jejich úhradu měl i držitel ve zlé vůli, zloděj nárok neměl

1. náklady užitečné

• mohl uplatňovat jen držitel v dobré víře jen pokud jimi byla zvýšena hodnota věci

• pokud měl současně z věci užitek, připadala mu jen náhrada za to, co převyšovalo hodnotu plodů, které mu zůstaly po vydání věci

1. náklady učiněné z rozmaru – impensae voluptariae

• nebyly ani nutné ani užitečné

• nikomu se nehradily, ani držiteli v dobré víře

• držitel měl možnost vše co takto pořídil a co mu vlastník neuhradil od věci opět odejmout, odnést

• aby nebyla zhoršena hodnota věci nebo to nečinil ze zlomyslnosti

• právo retenční – právo zadržovat věc u sebe tak dlouho, dokud mu vlastník nenahradil náklady nutné

• fungovalo před tím, než se vžila předešlá pravidla

Actio Publiciana in rem – publiciánská žaloba

• žaloba k ochraně bonitárního praetorského vlastnictví

• 70 př.n.l. praetor Publicius

• historickým východiskem: prodej mancipační věci pouhou tradicí  k ochraně držitele (žalovaného), který věc tradoval od žalobce (bonitární vlastník mohl být žalován kviritským), zavedena námitka prodané a tradované věci (exeptio rei venditae ac traditae) - ta ale nechránila proti třetím osobám

• skutečně účinným prostředkem až praetorská žaloba

• chránila bonitární vlastnictví proti třetím osobám

• zajišťovala nabyvateli stejné postavení jaké měl kviritský vlastník při reivindikaci

• její vznik byl současně vznikem praetorského bonitárního vlastnictví

• z námitky prodané a tradované věci se stala námitka, kterou se mohla proti žalobci uplatnit skutečnost, že držitel nabyl věc jakýmkoli řádným způsobem a ne jen koupí (nabyl z jakékoliv iusta causa) užití:

• převodce nebyl v době tradice vlastníkem věci, stal se jím později (např.dědickou posloupností) a domáhal se pak vlastnickou žalobou věci

• vlastník žaluje nabyvatele, přestože věc na nabyvatele převedl svým jménem jiná osoba s vlastníkovým souhlasem

• povahou žaloba fiktivní - actio fictivia

• předpoklad, že soudce má žalobcovo právní postavení posuzovat tak, jakoby žalobce byl vlastníkem

• jakoby nabyl kviritského vlastnictví vydržením bez ohledu na to, že konkrétní podmínky vydržení (lhůta) ještě nenastaly

• původně to bylo jen proto, že žalobce získal věc tradicí na základě koupě, později se základ rozšiřoval

1. žalobce = kdo nabyl věc řádným způsobem a držel ji v dobré víře, držbu však pozbyl, aniž došlo k vydržení

• žalobce musel dokázat základní podmínky vydržení kromě potřebné doby

• nedokazoval svoje vlastnické právo

• dokazoval, že nabyl řádným způsobem a držel v dobré víře (zpravidla v době nabytí držby)

• dobrá víra se vyžadovala zpravidlav době nabytí držby

• u prodeje nevíme, zda-li v době uzavření smlouvy či v době odevzdání věci, v době tradice