15. Krize římské republiky, její příčiny, projevy a důsledky - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Řím
15. Krize římské republiky, její příčiny, projevy a důsledky pro Řím i okolní svět. Doba bratří Gracchů, Mariovo a Sullovo období
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Základní teze:
datace období, vysvětlení pojmu krize římské republiky, příčiny krize:
datace: 144/133 př. n. l. -27 /31/30 př. n. l.,
pojem krize římské republiky: šlo o krizi republikánského státního zřízení, postupný přechod k moci jedince (1. a 2. triumvirát), krize se projevovala i v hospodářství a byla také spojena s četnými sociálními problémy římské společnosti,
příčina krize: hlavní příčinou krize bylo přetvoření městského státu Řím ve světovou říši, vznik imperium Romanum,
období krize římské republiky bývá také označováno jako pozdní období římské republiky, pozdní římská republika,
nejdůležitější projevy krize:
problémy Říma se správou nově dobytých území, nutnost vytvořit správní systém v provinciích (viz téma Vrcholné období římské republiky. Vznik římských provincií. Důsledky římské expanze v hospodářství, společnosti a kultuře),
politické a sociální rozpory v římské společnosti, soupeření mezi senátory a jezdci (viz téma Vrcholné období římské republiky. Vznik římských provincií. Důsledky římské expanze v hospodářství, společnosti a kultuře), zhruba po době bratří Gracchů se v Římě vytvořily dvě skupiny obyvatelstva, optimáti a populáři, které se od sebe odlišovaly v pohledu na to, jak vyřešit stávající problémy Říma,
optimáti a populáři: pojem optimáti souvisí s latinským adjektivem optimus – nejlepší, pojem populáři s adjektivem popularis – lidový, k optimátům nenáležely pouze špičky římských občanů, tj. velcí pozemkoví vlastníci, ale také další vrstvy obyvatel Říma, rovněž k populárům patřili významné osobnosti z řad římské aristokracie i středně movití a chudší římští občané, optimáti chtěli posílit postavení senátu v římském státě, populáři se snažili realizovat řadu hospodářských a sociálních reforem, které měly mj. podpořit vliv lidových shromáždění a tribuna lidu,
jádro římského vojska tvořili střední a drobní rolníci, kteří dlouho bojovali ve válkách, odvykali tvrdé fyzické práci na půdě, vzhledem k jejich nepřítomnosti se často jejich půdy zmocňovali bohatší římští občané, vznikaly villy a latifundie (viz téma Vrcholné období římské republiky. Vznik římských provincií. Důsledky římské expanze v hospodářství, společnosti a kultuře), bezzemci nemohli v armádě bojovat, Itálie byla také hospodářsky postižena vpádem Hannibalova vojska,
do Říma proudilo množství otroků, kteří se stávali lacinou pracovní silou, jejich postavení bylo diferencované v závislosti na jejich pracovní činnosti, v dějinách římské republiky vznikla pouze čtyři velká otrocká povstání: 1 a 2. otrocké povstání na Sicílii, Aristoníkovo pergamské povstání otroků, Spartakovo povstání,
řešení naléhavých problémů spojených se vznikem říše vedlo k postupnému porušování republikánských zásad správy státu, úřady začaly být zastávány několikrát za sebou, docházelo k jejich kumulování, byl porušován způsob jejich zastávání od nižších k vyšším (latinsky cursus honorum, běh úřadů) a nebyla dodržována stanovená nejnižší věková hranice pro obsazování úřadů,