15. Krize římské republiky, její příčiny, projevy a důsledky - základní teze

tíživé problémy způsobené válkami se radikálně rozhodli řešit bratři Tiberius a Gaius Sempronius Grachové, pocházeli z významné římské plebejské rodiny, jejich otec bojoval v numantinské válce v Hispánii, matka Cornelie byla dcerou Publia Cornelia Scipiona Staršího Africana (vítěze od Zamy), jednalo se o velmi vzdělanou ženu, která byla ztělesněním římské matróny, důstojné manželky, ženy,

Tiberius Sempronius Gracchus: byl zvolen jedním z tribunů lidu pro rok 133 př. n. l., během svého působení navrhl dva podstatné zákony, agrární zákon (lex agraria) stanovoval maximální povolenou rozlohu pozemků, které bylo možné získat z veřejného pozemkového fondu (ager publicus), na 500 jiter pro každého římského občana a jeho rodinu, jestliže měl římský občan dva dospělé syny, mohl ještě okupovat dalších 500 jiter, pozemky nad tuto stanovenou maximální rozlohu měly být bohatým občanům odebírány a rozdělovány po 30 jitrech chudým římským občanům a bezzemkům,

dále navrhl, aby se dědictví připadlé Římu odkazem posledního pergamského krále Attalla III. použilo na nákup osiva, nářadí a nástrojů pro chudé římské zemědělce,

i když se pozemková reforma netýkala půdy v soukromém vlastnictví, narazila na tvrdý odpor bohatých vlastníků pozemků, z nichž mnozí zastávali posty senátorů, byla sice ustanovena trojčlenná komise s cílem reformu provádět, ale pro obstrukce nestihla svou práci dokončit, Tiberius proto kandidoval na úřad tribuna lidu i pro rok 132 př. n. l., nebyl však zvolen, během volebního klání došlo k potyčkám mezi Tiberiovými odpůrci a příznivci, v kterých byl Tiberius zabit,

Gaius Sempronius Gracchus: pro své reformní hnutí se snažil získat i jiné vrstvy obyvatel Říma než pouze rolníky, jeho reformy směřovaly i k dalším skupinám římské společnosti, k jezdcům, vojákům, nejchudším občanům, spojencům, tribunem lidu byl zvolen poprvé přesně o deset let později než Tiberius, pro rok 123 př. n. l.,

znovu navrhl agrární zákon ve stejném znění jako jeho bratr, nejchudší vrstvy římské společnosti si chtěl naklonit obilním zákonem, jehož podstatou byl prodej obilí chudším občanům za nižší než státem garantované ceny, jezdcům svěřil vybírání daní ve velmi bohaté provincii Asie, navrhl také, aby se stali členy stálých soudních sborů, z nichž první v Římě vznikl v roce 149 př. n. l. za účelem soudit římské úředníky, kteří se dopouštěli přehmatů v provinciích,

Gaius navrhl vyřešit spojeneckou otázku udělením plného římského občanského práva všem spojencům, proti návrhu se ale postavili nejenom bohatí Římané, ale i chudší vrstvy obyvatelstva, protože římské občanství bylo spojeno s četnými výhodami,

ke zlepšení sociálního postavení méně majetných a nemajetných občanů mělo sloužit také zakládání nových kolonií, jednou z nich se měla stát i kolonie plánovaná na území zničeného a prokletého Kartága, což nebyli Římané schopni přijmout,

poslední dva zmiňované zákony se nesetkaly s podporou Římanů, naopak se po jejich návrzích římský lid začal od Gaia distancovat, ten se ocitl v izolaci a při sociálních nepokojích byl v roce 121 př. n. l. zabit,

rozdělování pozemků však nadále pokračovalo a jeho důsledkem byl nárůst počtu drobných rolníků, agrárnímu zákonu bratří Gracchů učinil přítrž Thoriův zákon z roku 111 př. n. l. (název podle navrhovatele), v jehož důsledku bylo dovoleno volně zcizovat půdu, přidělenou v době bratří Gracchů, teprve Thoriův zákon umožnil definitivní vznik latifundií,