15. Krize římské republiky, její příčiny, projevy a důsledky - základní teze
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
situace v Římě a v říši po Sullově smrti do ustanovení prvního triumvirátu:
Sertorius: Sullova opatření byla rušena velmi pomalu, Řím musel řešit i problémy s římským politikem Quintem Sertoriem, jemuž se podařilo v Hispánii naklonit si na svou stranu četné přívržence, Řím proti němu vyslal vojsko v čele s Gnaem Pompeiem, poměry v Hispánii se uklidnily až v roce 72 př. n. l., kdy byl Sertorius zavražděn a Pompeiovi se podařilo zvítězit nad povstalci,
třetí válka s Mithridatem VI. (74-67 př. n. l.): válka začala vpádem pontského vojska do Bithýnie, která se rozkládala na severovýchodě Malé Asie, její král odkázal zemi Římu, ale Mithradates VI. usiloval o její dobytí, římskému vojsku velel Lucius Licinius Lucullus, známý římský labužník (viz lukullské hody, lukullská hostina), válku s Mithridatem ale ukončil až Gnaeus Pompeius, po válce vznikla nová římská provincie Bithýnie a Pontos,
Spartakovo povstání (73-71 př. n. l.): povstání propuklo v gladiátorské škole v městě Capua, vedl ho Spartakus, otrok thráckého původu, k uprchlým otrokům se přidávali další otroci i venkovská chudina, cílem Spartaka bylo dovést vzbouřence do severní Itálie, neboť se mezi nimi nacházelo mnoho Keltů, nakonec se ale vydal na jih,
římský senát a vojsko zprvu narůstající nebezpečí podcenily a postupovaly proti povstalcům velmi liknavě, v době největšího rozmachu povstání se okolo Spartaka soustředilo asi 70 000 otroků, kteří se neúspěšně pokoušeli přepravit na Sicílii a dostat se do svých domovů, v závěrečné fázi oslabila povstání také nejednotnost jeho vůdců a porážku povstání lze přičítat i vynikající strategii Marka Licinia Crassa, známého římského boháče a politika, který byl pověřen s povstáním skoncovat,
v roce 71 př. n. l. se uskutečnila rozhodující bitva, v níž byli povstalci poraženi a Spartakus zabit, 6 000 otroků dal Crassus ukřižovat podél slavné římské silnice Via Appia (Appiova silnice, podle censora Appia, který nechal silnici ve 3. století př. n. l. postavit, nejprve spojovala Řím a Capuu, pak byla prodloužena do Brundisia (dn. Brindisi),
boje s piráty ve Středomoří a podrobení Sýrie: Gnaeovi Pompeiovi se přičítá i největší zásluha o potlačení pirátství ve Středomoří, které ohrožovalo Řím na velmi citlivém místě, neboť piráti narušovali zásobování města, po skončení třetí pontské války vkročilo Pompeiovo vojsko také do Sýrie, kde byla v roce 64 př. n. l. vytvořena další římská provincie,
situace v Římě, Cicero, Catilinovo spiknutí: vojenský i politický vzestup Pompeia a Crassa vedl k tomu, že byli již v roce 70 př. n. l. zvoleni za konzuly, v době jejich konzulátu byla odstraněna nejradikálnější Sullova opatření, i když původně náleželi k Sullovým stoupencům, vzhledem k Pompeiově působení na Východě se zvyšoval i vliv Marka Tullia Cicerona, slavného římského řečníka, filozofa (viz téma Kultura období republiky), zastánce republikánského státního zřízení, Cicero byl zvolen konzulem pro rok 63 př. n. l., v tomto roce potlačil pokus o spiknutí zchudlých římských aristokratů v čele s Luciem Sergiem Catilinou (Catilinovo spiknutí, Řeči proti Catilinovi), po odhalení spiknutí odešel Catilina z Říma a padl v bitvě u Pistorie v Toskánsku, Cicero nechal mnoho Catilinových stoupenců popravit bez řádného soudního procesu, což posléze zneužili jeho političtí protivníci jako záminku k Ciceronovu nucenému odchodu z Říma.