15. Krize římské republiky, její příčiny, projevy a důsledky - základní teze

měl vznešenější původ než Marius, pocházel z patricijského rodu, zastával zájmy optimátů, stal se jejich politickým vůdcem, poprvé se proslavil pod Mariovým vedením v numidské válce, bojoval také ve válce spojenecké,

válka se spojenci (90-88 př. n. l.): po neúspěchu návrhu tribuna lidu Marka Livia Drusa udělit římské občanské právo spojencům propukla válka mezi Římem a spojenci, někdy bývá také nazývána válkou s Marsy podle kmene Marsů, kteří společně se Samnity patřili k hlavním vzbouřencům, boje probíhaly se střídavými úspěchy na obou stranách, k roku 88 př. n. l. dostali úplné římské občanské právo spojenci, kteří zůstali věrní Římu, i ti, kdo složili zbraně ve stanovené časové lhůtě, i nadále však nebyli římskými občany obyvatelé Galie Předalpské, neboť udělení občanství se týkalo pouze území od řeky Pád na jih,

války s pontským králem Mithridatem (Mithradatem): Řím musel v době bojů se spojenci řešit i konflikt s pontským králem Mithridatem, jehož počátky vedly k první občanské válce v Římě, ke střetu Sully a Maria a jejich přívrženců, pontské království se původně rozkládalo na severovýchodě Malé Asie, jeho ambiciózní král Mithridates VI. se pokusil vytvořit silné království zaujímající Malou Asii a přilehlé sousední oblasti a získal i většinu území pevninského Řecka, kde tvrdá římská nadvláda vyvolávala odpor,

První pontská válka (89-85 př. n. l.): právě spor o velení v této válce vyostřil rozpory mezi optimáty a populáry, senát zvolil za velitele ve válce Sullu, ten odešel z Říma a organizoval vojsko, lidový sněm zvolil za velitele vojska Maria, který se již předtím vrátil z Východu, situaci vyřešil Sulla, neboť se svými vojáky vtrhl do města, dobyl ho a Marius uprchl, během svého pobytu v Římě uskutečnil Sulla některé reformy posilující moc senátu a omezující postavení tribunů lidu,

po definitivním odchodu Sully do války s Mithradatem ovládl Řím populár Lucius Cornelius Cinna, Marius byl povolán zpět a byl společně s Cinnou zvolen pro rok 86 př. n. l. posedmé konzulem,na začátku téhož roku však zemřel,

Sulla se mezitím úspěšně přepravil do Řecka, kde jeho vojáci plenili četná řecká města a svatyně a kde zvítězil nad pontským vojskem, poté se válka přesunula i na území Malé Asie, v roce 85 př. n. l. požádal Mithradates VI. Řím o mír, musel se vzdát dobytých území, zaplatit válečné reparace ve výši 3 000 talentů a odevzdat část loďstva, aby se Římané mohli vrátit domů,

Sullova diktatura (82-79 př. n. l.): návrat Sully do Říma byl doprovázen komplikacemi, neboť město drželi populárové, po vylodění v Itálii postupoval na Řím a v bitvě u Collinské brány roku 82 př. n. l. porazil Mariovce,

v témže roce si nechal na neurčitou dobu udělit titul diktátora (dictator legibus scribundis rei publicae constituendae, diktátor k sepsání zákonů a uspořádání státu), doposud byli diktátoři ustanovováni pouze na dobu šesti měsíců, i další jeho opatření byla mimořádná, byly sestavovány seznamy jeho odpůrců, jež byly veřejně vyvěšeny (tzv. proskripce), proskribovaná osoba byla zbavena práva na ochranu a mohla být beztrestně zabita, byl rovněž konfiskován její majetek,

Sulla usiloval o zvýšení prestiže římského senátu, tento státní orgán reorganizoval odstraněním svých politických oponentů a počet jeho členů zvýšil na 600, radikálně omezil moc tribunů lidu, kterým bylo odebráno právo navrhovat zákony, v době jeho diktatury nebyli voleni censoři,

zastávání úřadů po dobu jednoho roku neumožňovalo římským úředníkům získávat náležité zkušenosti, které byly potřebné zejména při správě provincií, proto Sulla prodloužil funkční období konzulů a praetorů na dva roky, jeden rok působili v Římě a následující odcházeli jako správci do provincií s hodností prokonzula či propraetora,

snažil se postarat o své veterány cestou další kolonizace v Itálii, Sullovou oporou tak byli především vojáci a také jezdci,

k všeobecnému překvapení se Sulla roku 79 př. n. l. diktatury vzdal, o příčinách jeho rozhodnutí se dodnes spekuluje, mohla za ním být únava z dlouhodobého působení a snaha odejít z politiky, mohl se také domnívat, že stát je již dostatečně konsolidován a jeho služeb nepotřebuje, uchýlil se na svůj venkovský statek a tam v roce 78 př. n. l. zemřel,

Sullova diktatura byla vážným zásahem do dosavadního republikánského uspořádání římského státu, některými novodobými historiky je však Sulla naopak označován za posledního republikána, jehož cílem bylo republiku konsolidovat,