Co je to etnografie

Co je to etnografie ?

Yasar: metoda nebo soubor metod, které předpokládají dlouhodobé (1rok) zúčastněné pozorování každodenního života lidí – sbírání dat všeho druhu, jež nám pomáhají objasnit otázku našeho výzkumu

Gupta, Ferguson: dnešní antropologie je velmi úzce spojená s etnografií a její základní metodou – terénním výzkumem, takže to, jestli bude daný výzkum přijatý jako antropologický závisí na tom, nakolik byl vykonaný v teréně. Autoři si stěžují, že definice terénu zůstává nereflektovaná.

2 imperativy:

1. odlišnost antropologie od ostatních sociálních věd netkví ani tolik v tématu, který volí, ale spíše v rozdílné metodě, konkrétně terénní práci založené na zúčastněném pozorování. Terénní práce tak pomáhá definovat antropologii jako disciplínu v obou smyslech slova – konstruuje prostor možností a zároveň nastiňuje limity, které omezují tento prostor. Terénní práce se stala „základní konstituující zkušeností antropologů i antropologického vědění“ (Stocking).

2. druhý imperativ vychází z pochybnosti o adekvátnosti tradičních etnografických metod a konceptů vůči intelektuálním a politickým výzvám současného postkoloniálního světa; na jedné straně jsou antropologové ochotní vzdát se svých starých teorií o stabilních, lokálních skupinách a docenit globalizaci, na druhé straně však víc než kdy předtím trvají na dlouhodobých výzkumech v jedné lokalitě.

Jako ostatní terénní vědy (zoologie, botanika) našla i antropologie svůj objekt a metodu v detailním studiu omezených území. Antropologie vznikla jako naturalistická věda, objektem studia byli primitivní lidi ve svém přirozeném prostředí. Důsledkem toho antropologové hledají „the most other“, nejvzdálenější od vlastního světa a spíše žijících v jednoduchých malých skupinkách.

Terén je definovaný administrativními možnostmi (víza, dostupnost archívů rozmístěných po různých státech), zájmem grantových agentur (např. zkoumat záp. Evropu není moc in) a debatou v rámci antropologie.

Při načrtávání klíčových následků konstruování pole antropologie skrze praxi terénního výzkumu se autoři zaměřují na 3 témata:

1. radikální oddělení domova a terénu – jednak jde o odlišnost prostoru, kde jsou data sbírána a analyzována (terén) od prostoru, kde se tvoří samotná etnografická práce (domov); jednak nejdůležitější funkcí popisů vstupu a odchodu z terénu je poukázat na tento důležitý předěl, předěl mezi terénem a domovem => to autoři kritizují, protože to vede k „hierarchizaci čistoty terénů“ a to vede k tomu, že fieldwork doma není považován za opravdovou antropologii

2. nadřazení určitých typů znalostí nad jinými – důraz práce v terénu může také způsobit fakt, že některé věci budou poznané a jiné naopak; a přitom jsou veškerá tato data plně závislá na výzkumníkovi – jednotlivci. A opět záleží (i ve volbě výzkumné otázky) více na odlišnosti od známých věcí (např. popis nevšedního rituálu domorodců je víc antropologický než popis sledování televize)

3. konstrukce normativního antropologického subjektu, antropologického „JÁ“ vůči kterému je kladeno své „JINÉ/DRUHÉ“ – fieldwork jako „přechodový rituál“ – koncepty o JINAKOSTI DRUHÉHO zůstávají i nadále klíčové pro rituál fieldworku – tím pádem ovšem: jakékoli pojetí JINAKOSTI má dopad na vnímání sama sebe, na identitu;

   • navzdory tomu, že dnes jsou antropology jak ženy, tak příslušníci menšin, stále přetrvává obraz na základě kterého jsou tvořeny hierarchie terénu a témat, obraz euroamerického bílého muže ze střední třídy

   • jednak jsou afroameričtí výzkumníci odrazování od výzkumů v Africe – byli by příliš zaujatí; jednak jsou ženy omezované z genderového hlediska (někde nemůžou dělat výzkum); výběr tématu byl měl být založený na čistě vědeckých neutrálních názorech, což v případě antropologů, kteří pocházejí z menšin a jsou aktivními v komunitním životě a chtějí výzkumem pomoci své komunitě, je nemožné