7. Konflikty a války

Válečné konflikty a jejich podoby

Otázka 19

Válečné konflikty zahrnují prakticky celé dějiny (je to dost depresivní otázka). Téma je natolik široké, že ho lze pojmout prakticky jakkoliv (např. válečné konflikty z hlediska politiky, proč vůbec docházelo k válečným konfliktům, dějiny vojenství atd.). V rámci otázky je tedy nezbytné učinit určitý výběr. Má koncepce otázky zahrnuje přehled válek o nichž bychom měli mít základní přehled z různých příruček. Pokud má někdo nějakou válku zpracovanou, může se z toho stát dodatek k této otázce. Já se zaměřím důkladněji na světové konflikty s tím, že z nich se může stát hlavní těžiště výkladu.

Způsob válčení – úvodem se dá říci, že od starověku až do 1. světové války se válčilo podle podobného schématu: manévrovali proti sobě nepřátelská vojska (složená podle doby z občanů, vlastníků půdy, rytířů-leníků, žoldnéřů nebo obyvatelstva na základě branné povinnosti atd.) a tato vojska se na určitém místě střetla. Cílem střetu pak bylo zničit vojsko nepřítele. Jinou variantou je, že vojsko se snažilo dobýt určitý důležitý bod (město, hrad). Na této situaci nic neměnil vývoj zbraní. Změna nastala až první světovou válkou, která sice začala podle starého schématu, ale záhy se změnila ve válku s celistvou frontovou linií a ve válku nepohyblivou. Druhá světová válka opět změnila situaci – zákopovou válku překonala zdokonalením techniky (tanky, letectvo). Válka se opět stala pohyblivou, avšak zachovala si charakter celistvé a souvislé frontové linie. Toto schéma opět změnila válka ve Vietnamu – válka byla pohyblivá, souvislá fronta se však vytratila a boj měl charakter spíše střetů různých menších mobilních uskupení.

První světová válka (1914-1918)

Příčiny 1. světové války:

V poslední třetině 19. století se v Evropě začaly vršit antagonismy mezi jednotlivými velmocemi, které svými důsledky – vytvářením různých účelových koalicí – každou chvíli výrazně narušovaly rovnováhu sil a hrozily místy přerůst v otevřený konflikt.

Francie x Německo: Francouzské veřejné mínění jitřila od počátku 70. let touha po odvetě Německu za prohranou válku. Německou politiku určovala zase snaha tuto odvetu nedopustit a Francii izolovat. Situaci ještě zhoršila tzv. marocká krize (1912), kdy Německo pronikalo do území, na které si činila nárok Francie. Ta ovšem s pomocí Británie posléze své pozice uhájila. Zároveň se sbližovala politicky i ekonomicky s Ruskem.

Rusko x Německo: Rusko považovalo Bismarcka za strůjce svého diplomatického neúspěchu na Berlínském kongresu. Oba státy si překážely na Balkáně. Německo mělo obavy z rostoucí síly Ruska a také mělo pocit obklíčení (z jedné strany Francie, z druhé Rusko)

Rusko x Rakousko-Uhersko: Tradiční soupeři na Balkáně, ruská snaha proniknout k černomořským úžinám, kterou nemůže připustit R-U, neboť přítomnost Ruska na Balkáně vede k dezintegraci R-U (podpora pravoslavným Slovanům).