7. Konflikty a války
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Pokud se někomu chce zaujmout proněmecké stanovisko, může položit otázku: Píšou dějiny vítězové? Nemusí však být radikální jako David Irwing a jeho snůška pochybných „důkazů“, stačí vyjít např. ze skutečnosti ponorkové války: Německo opět vedlo neomezenou ponorkovou válku (potopilo 2775 lodí o výtlaku 14 573 000 tun při ztrátě 753 ponorek) a velkoadmirál Dönitz za to byl odsouzen Norimberským tribunálem. Neomezenou ponorkovou válku však vedly i Spojené státy (potopily 1113 obchodních lodí o výtlaku 5 320 094 tun při ztrátě 52 ponorek) a nikdo za to nebyl nikdy odsouzen. Ohledně ponorkové války a války na moři je takových kontroverzních sporů víc.
Korejská válka (1950-1953)
Tady lze rozvinout úvahu, jaký má boj mnohdy smysl: Korea byla po konci II. světové války rozdělena podle 38 rovnoběžky. Pak zaútočili severní Korejci a málem vytlačili Američany (pusanský perimetr), potom se Američané vylodili v severokorejském týlu u Inčchonu a málem zatlačili severní Korejce k čínským hranicím. Pak severním Korejcům pomohli čínští „dobrovolníci“ a zatlačili Američany zpět na 38 rovnoběžku. Dva roky se jednalo v Pchanmundžonu, na frontě se žádné posuny neuskutečňovali (od května 1951), jen vojáci a civilisté umírali. Nakonec se uzavřelo příměří (27.7.1953) na linii 38 rovnoběžky. Pozor, uzavřelo se jen příměří, nikoli mírová smlouva, válečný stav mezi Severní a Jižní Koreou formálně trvá ale kvůli příměří se nebojuje. Zajímavostí také je, oficiálně bojovala v Koreji vojska OSN, většinu ovšem tvořili Američané.
Vietnamská válka (1964-1975)
Tady lze zmínit to, že šlo o střet nového typu. Nejvyspělejší země byla nakonec poražena chudou zemí. Pravdou ovšem je, rozhodnutí o stáhnutí amerických vojsk bylo politické, nikoli vojenské. Navzdory tomu je jasné, že válka se ze strany Ameriky vyhrát vojensky nedala, nanejvýš mohli Američané za velkých ztrát zajistit udržení hranice. Rozsáhlé bombardování se ukázalo jako neúčinné. Na zemi boje malých mobilních skupinek. Pozor, je nutné rozlišovat Vietcong, jihovietnamská protivládní partyzánská organizace a Severovietnamskou armádu, vojsko jiného státu. Vietcong se stal závislý na Severním Vietnamu až někdy roku 1965, roku 1968 se jeho síly de facto vyčerpaly v ofenzívě Tet. Válku zahájil Vietcong bojem proti Jižnímu Vietnamu, bojoval úspěšně a proto do války vstoupily Američané a spolu s nimi Severní Vietnam. Ho Či Min řekl ve 40. letech: „Můžete zabít deset lidí za jednoho Francouze, ale i při tomto nepoměru prohrajete a já vyhraji!“ Později během války s Američany se v bitvách v průměru tento nepoměr padlých skutečně objevoval.
Válka v Afghánistánu (1979-1989)
Sovětům se stalo totéž co Američanům ve Vietnamu.