7. Konflikty a války

leden 1918: 14 bodů prezidenta Wilsona

březen 1918: Brest-litevský mír, Rusko přiznalo nezávislost Ukrajině, Finsku a Pobaltí, ty se dostávají pod moc Německa.

jaro 1918: Německo využívá propuštěných zajatců z Ruska a dalších sil a zahajuje ofenzívu na západní frontě, druhá bitva na Marně, v létě je ofenzíva odražena, Německu došly síly

11.11.1918: Německo podepsalo dohodu o příměří. Vzhledem k tomu, že ve válce bylo dosud relativně úspěšné a v průběhu války se nepřátelé vůbec nedostali na německé území, vznikl mýtus o „dýce vražené do zad německé armádě“ civilisty v zázemí, kteří provedli revoluci.

Důsledky 1. světové války:

Změnila představu o válce. Na počátku byla poslední válkou 19. století – omezený počet aktérů (celkem 6), cílem bylo definitivní uspořádání starých sporů, koncepce i strategie spočívala v krátké ofenzívní a manévrovací válce s rychlým vítězstvím. Ovšem záhy se změnila ve válku totální a světovou.

Přinesla mobilizaci sil v dosud nepoznaném stupni, na bojišti se ocitly nejenom celé ročníky ale přímo celé generace (Dohoda mobilizovala 44,5 milionu vojáků, z toho jich 5,4 milionu padlo, Centrální mocnosti mobilizovali 25,6 milionu vojáků, z toho jich 4 miliony padly, celkem 70 milionů vojáků a 9,4 padlých!!!)

Přinesla použití zcela nové válečné techniky (tanky, ponorky, letadla – bombardování Londýna, otravné plyny). Druhá světová válka toto vše jen rozvinula, jako novinku přinesla „jen“ rakety a atomové bomby.

Šlo o válku hospodářskou a to je další novinka. Obě strany si vzájemně snažili narušit ekonomiky a to byla nakonec podstata vítězství. Centrální mocnosti nebyly poraženy na bojišti ale tím, že v zázemí nebylo co jíst, nebylo z čeho vyrábět nové zbraně, hospodářská blokáda Německa byla prakticky dokonalá a srazila ho na kolena navzdory vítězství na východě. Současně se válka vyznačovala značnou provázaností fronty se zázemím, to dříve nebylo tolik nutné (dříve vojsko žilo z toho co našlo na dobytém území)

Válka mobilizovala veškeré národní zdroje, vedla k verbování náhradních pracovních sil, značná role žen, stupňování daňového břemene, politika půjček a emisí bankovek. To vyžaduje výrazné zasahování státu do ekonomiky (v Německu se hovoří o vojenské diktatuře) a tím skončila celá předchozí éra hospodářského liberalismu.

Byla to i válka psychologická, válka závisela na schopnosti obyvatelstva snášet útrapy.

Válečný konflikt se rozšířil na geograficky nepředstavitelnou plochu, válčilo se i koloniích a světových oceánech (vedle ponorkové války to bylo zničení německé tichomořské flotily, dobytí německých kolonií – Togo 28.8.1914, Německá jihozápadní Afrika červenec 1915, Kamerun leden 1916 ale generál Lettow-Vorbeck vzdoroval v Německé Východní Africe po celou dobu války v čele malé koloniální armády Němců a černochů (dohromady asi 13 mužů proti 130 tisícům Britů-některé údaje hovoří až o 250-300 tisících Britech ale to je nepravděpodobné, je označován za mistra pohyblivé a partyzánské války)a nebyl poražen – kapituloval až poté co mu z Německa poslali zprávu, že Německo kapitulovalo. Vydal svoje paměti, vyšly v češtině, má dost zkreslený pohled na německou koloniální politiku, tvrdí např. že Němci se chovali ve srovnání s Brity vůči domorodcům dost slušně atd., což je nesmysl, domorodci povstávali proti Němcům stejně jako proti Britům. Do konfliktu byly zavlékány další neutrální státy a to nátlakem nebo využíváním vzájemných antagonismů případně sliby o poválečném uspořádání z nichž mnohé vzájemně kolidovaly (např. britské sliby Arabům, Kurdům a dalším na Blízkém východě se vzájemně naprosto vylučovaly nicméně přiměly obyvatelstvo k protitureckému postupu). Nicméně navzdory tomu všemu šlo především o evropský konflikt.