Stukturální abstrakce, český informel...

stukturální abstrakce, český informel, Konfrontace

Informel

• z francouzštiny (l´art informel) - termín pro abstraktní umělecké projevy 40.-60. let 20.století

• neuznává jakákoliv pravidla, konvence, ani konvenční matierály (písek, úlomky, omítka, sádra), často užívá silné vrstvy barvy, umělec s ní pracuje jako s blátem, všemožně ji míchá, vrství a kupí

• bez estetizace, stojí mimo pojmy krásy, harmonie, kompozice

• cení si bezprostřednosti, vitality a nezkaženosti - obdivuje dětskou malbu a malbu šílenců

• zobrazuje širokou škálu pocitů - hrůza, vidina zničení, samota a odcizení

• vrcholu dosahuje v polovině 50.let

• je v protikladu ke geometrické abstrakci, předválečné abstrakci i postkubismu

• zahrnuje lyrickou abstrakci, gestickou malbu, tašismus, letrismus, art brut, expresivní abstrakci

• světovými představiteli jsou Wols, Dubuffet, Hartung, Mathieu, Tapiés aj.

český informel

• u nás do něj patří strukturální abstrakce (od strukturální grafiky Boudníka)

• naši umělci reagují i na mnichovský diktát a samozřejmě na totalitní režim, existenciální stísnění

• v čechách je informel dost zpožděný i když vychází z širších evropských souvislostí než ostatní směry u nás

• proti včasnému přijetí informelu u nás stojí 2 okolnosti:

  • socialismus označuje abstraktní umění (hlavně v malířství a sochařství) jako umění nežádoucí a škodlivé. Umělce, kteří se jím zabývají omezuje, nepodporuje a zakazuje

  • silný vliv surrealistického umění po válce. Česká společnost nebyla na abstrakci připravena (výstava F.Kupky v r.1946 v Praze neměla větší ohlas), navíc vnější podmínky umělce soustředili na konkrétní věci

• nová výtvarná řeč se u nás tvořila i poválečným přehodnocením surrealismu (Tikal, Istler)

• silný vliv na oproštění od konvencí a tvorbu novějších přístupů měla Skupina Ra i Skupina 42 (obě ukončily svou činnost r.1948)

konfrontace

• snaha vyrovnat se s poválečnou abstrakcí spojuje studenty nejmladší generace z pražské AVU

• v r. 1960 se uspořádaly dvě neveřejné neoficiální konfrontační výstavy v ateliérech Jiřího Valenty (16.3.) a Aleše Veselého (30.10.)

• hlavní iniciátor Jan Koblasa, účastnili se Čestmír Janoušek, Antonín Málek, Zdeněk Beran, Antonín Tomalík, Zbyšek Sion a Václav Křížek. Na první výstavě byl zastoupen grafikou i Boudník

• umělci znali reprodukce Tápiese, Dubuffeta, Burriho, Pollocka a Fautriera aj.

• snažili se skoro monochromními barvami a syrovými hmotami netradičních materiálů a způsobů vyjádřit své existenciální pocity úzkosti a nejistoty

• výrazová exaltace má kořeny v domácí tradici extatického baroka

• když bylo umělců již několik desítek, pokusili se s nimi spolupracující teoretici vytvořit r. 1961 skupinu Konfrontace, která měla za cíl uspořádat společnou konfrontační výstavu nefigurativní tvorby

• kromě umělců vystavující na konfrontačních výstavách se do skupiny řadí ještě MIkuláš Medek, Robert Piesen, Josef Istler, Jan Kotík, Pravoslav Kotík, Jiří Balcar, Jiří Kolář, Hugo Demartini, Bedřich Dlouhý, Václav Tikal, Zbyněk Sekal, Karel Malich a Václav Boštík aj. - celkem 36 umělců a 6 teoretiků

• SČVU skupiny neuznal a výstavní termín ji neudělil

• Teprve na jaře roku 1964 byla povolena Výstava D (od Démony z Utrpení knížete Sternenhocha (Ladislav Klíma)) - výběr členů oficiálně neuznané skupiny Konfrontace - Mikuláš Medek, Josef Istler, Robert Piesen, Jiří Balcar, Čestmír Janošek, Jiří Valenta, Vladimíra Boundíka a sochaře Jana Koblasu, Zbyňka Sekala a Aleše Veselého

• Nebylo povoleno vydání katalogu k výstavě s teoretickými texty Jana Kříže, Bohumíra Mráze, Františka Šmejkala a Dalibora Veselého

• Zbyšek Sion - jeho abstraktní koláže a malby jsou velmi drsné a expresivní (zářezy, vrypy, otvory), ale mají lyrický kolorit teplých tónů. Později zcela vyloučil neklasické materiály a vrátil se k tradičním technikám a maluje symbolické krajiny a groteskní imaginace. Pod vlivem nové figurace se omezil na drastické obludné hlavy a figury.

• Jiří Valenta - zkoumal pískové textury a enkaustiku. Přechází na strukturální abstrakci. Užívá biologické tkáně v geometrických strukturách a využívá křesťanské symboliky barev. Emigroval do Německa. Od konce 70. let se zabýval výlučně fotografií

• Jiří Balcar - nejprve expresionista, později přechází na abstrakci a užívá podněty letrismu a strukturální malby (cyklus Dekretů (1959-1961), Událostí a Desek). Cestovalpo Evropě a navštívil Ameriku, ocenil ho i Pierre Restany. Zahynul při autonehodě

• Čestmír Janošek - Mrazovky - strukturální grafika na motivy vloček a jinovatky

• Antonín Málek - výtvářel a destruoval obrazy-objekty a strukturální grafiky

• Antonín Tomalík - nejprve expresivně -symbolické obrazy, později abstraktní expresionismus (Menstruace velkoměsta 1959), asamblážové obrazy-objekty