Vliv státu na církev a její podřízení státní moci - investitura

Vliv státu na církev a její podřízení státní moci - investitura

1. Církev ve svých počátcích

• Křesťanství vzniklo v době největšího rozkvětu římské říše

• Stát i církev v právním smyslu jsou organizovaní lidé. Stát je organizován na teritoriálním principu, církev na osobním principu

• Za dob prvotního křesťanství byla církev společenstvím věřících, jež sjednocuje stejná víra

→ Do sporu se státem se dostali proto, že se považovali za náboženství jediné oprávněné a na státu nezávislé, čímž popírali tehdejší ideu, že vše, včetně náboženství, má sloužit státu ku jeho prospěchu

• teoretický podklad církvi coby jednotné a od státu odlišné společnosti dal Augustinus ve svém díle De civitate Dei

- církev má spravovat své záležitosti sama, avšak státu přísluší pečovat o víru

1. Církev římskou státní institucí (podřízení státu)

• Křesťané byli občany jednotného starověkého státu ⇒ křesťanská církev se za prvá tři století své existence vyvinula v rozsáhlou instituci se strmou hierarchií členstva a s rozsáhlou organizací

• Církevní instituce se soustředily do měst

⇒ univerzalistické pojetí křesťanství

• Constantinus I. se s touto institucí spojil, neboť chtěl využít její organizační a morální potenciál

- snaha sjednotit církev, aby z ní mohl učinit státní církev pod jedním

dohledem → Nicejský koncil 325 (stanovení jediné, pravé, ortodoxní

víry (ortos – pravý; doxos – učení, sláva)

- církev obdařena výsadami jako ostatní státní úřady

⇒ závislost církve na státu

- křesťanství státním náboženstvím 379/380

- 394 byly zakázány všechny pohanské kulty

⇒ Náboženství, i když ve své podstatě bylo evangeliem lásky,

se občas stalo ve jménu věroučných distinkcí evangeliem

nenávisti, pronásledování a rozkladným činitelem

⇒ narůstající světská moc církve, do jejíhož čela se dostali jiní

lidé, než kteří v něm byli v době prvotní církve (infiltrace

církevního života státem) ⇒ touha po moci

• církev se musela osvědčit prakticky a uspokojovat každodenní potřeby lidí

- charita, zajišťovat lidem „styk s Bohem“, možnost se modlit, najít

jistotu, soudnictví (od středověku)

• církev i panovníci vynakládali všechny mocenské prostředky, aby zůstali jednotní

• císař hrál roli pozdějšího papeže, což bylo usnadněno tím, že církev držel pohromadě pouze stát (římský biskup byl tehdy pouze jakousi morální hlavou křesťanstva)

1. Vzrůstající moc církve na Západě (ℵ Východ) – středověk

- Augustinovy myšlenky stavěly církevní společnost vedle státu co do organizace a nad stát co do důležitosti ⇒ podklad pro supremaci církve nad státem

- první velcí papežové až v době krizí světské moci (5.-7., 9., 10. – 11.)

(Lev (440-461), Řehoř I. Veliký (590-604))

- transformace římské ideje tak, by to