Pojem občanská společnost a jeho charakteristika

Pojem občanská společnost a jeho charakteristika

Vývoj pojmu podle Lothara Galla:

1. Aristoteles - řecká polis

2. 18. století – právně uspořádané společenství rovnoprávných a sebeurčujících občanů (středověké nebo raně novověké obce)

3. Hegel – redukce na sociální sféru – společnost je pouhým systémem potřeb

4. Marx – třídní společnost, „ Občanská společnost jako taková se rozvíjí teprve s buržoazií“

5. Max Weber- pojem občanská společnost má zcela podřízenou roli; pro vznik moderního občansko-kapitalistického hospodářského a společenského systému měl rozhodující vliv „duch kapitalismu“.

6. Návaznost na Aristotela – občanská společnost je tvořena jednotou sociálního a politického společenství, je to společnost politicky aktivních občanů podle vzoru antických městských států

Podle Galla v posledních desetiletích 18.století dochází k dynamizaci tradičních občanských práv a představ, zprvu více v duchovně kulturních než v sociálně-ekonomických vztazích. Faktory této dynamizace:

1. vzdělání

2. sociální mobilita a otevření společnosti

3. antiabsolutismus – spojuje rozličné skupiny městských občanů, vůdčí role – obchodníci (Handelsbürgertum) v konkurenci proti tradičním řídícím vrstvám, tendence k vyrovnání, kompromisu elit, vede ke vzniku nové vedoucí složky – nobilitace. Důležitá otevřenost občanských vrstev, jak pro vzestup, tak pro pokles.

Občanská společnost může být chápána jako společenství vyzrálých, rovnoprávných a svobodných občanů, kteří svobodně a samostatně organizují své soužit na základě konsensu. Průvodními jevy jsou formování tržního hospodářství a vznik právních a ústavních institucí, chránících svobodu občana. Úlohou státu v této nové společnosti je zajistit formální garance pro vlastnictví a podnikání Proces utváření společnosti probíhá od 18. století do současnosti do současnosti.

Utváření občanské společnosti je v zásadě určováno procesy byrokratizace, demokratizace a industrializace. Občanská společnost byla ve svých počátcích záležitostí měst a městského obyvatelstva, souvisela s procesy urbanizace, demografické revoluce a koncentrace obyvatelstva.

O středoevropské občanské společnosti Otto Urban říká, že nemůže být totožný s pojmem národ. Konkrétně v českých zemích vznikají dvě národní občanské společnosti – česká a německá.

Pro emancipaci občanské společnosti byly důležité čtyři procesy: kapitalismus, demokracie, profesionalizace a byrokratizace. Se vzestupem nové společnosti byla úzce spojena profesionalizace kvalifikovaných výkonů-učitelů, lékařů, právníků, odborníků z oboru technických věd apod. Tyto procesy vedly na jedné straně k otevření trhu a k demokratizaci; na druhé straně i k jejich uzavření (profesionalizace).

Pro české země platí, že s liberalizací společnosti vstupovaly svobodné profese do funkcí politických elit, ve společnostech se slabě rozvinutým podnikatelstvem získávaly řídící postavení.