7. Konflikty a války

Británe x Německo: Británii rozohnila jednak německá diplomatická podpora Búrům v búrské válce, jednak německý program námořního zbrojení z roku 1898, který mohl podlomit britskou moc na světových oceánech a tím i její koloniální moc. Německo chce také svůj podíl na dělení světa tj. kolonie (=přístup k surovinám a světovým trhům)

Británe x Francie: Fašodská krize (1898/9) ve východní Africe, kde se střetly koloniální zájmy obou zemí. Nakonec se ale obě strany dohodly na rozdělení sfér vlivu, Francii připadl Siam a Maroko a Británii Egypt.

Británe x Rusko: spory o vliv v Persii a Afgánistánu. Spor nepřerostl ve válku a obě mocnosti si rozdělily sféry vlivu.

Časem se vytvořily dvě velké koalice:

Trojspolek neboli Ústřední mocnosti

1879: Německo + R-U a roku 1882 se přidává Itálie. Později se připojí v důsledku balkánských válek Turecko a Bulharsko. Itálie roku 1915 vystoupila a přešla na stranu protivníka.

Trojdohoda

1894: Francie + Rusko a roku 1907 se přidala Británie. Ostatní státy až v průběhu války nebo v jejím přímém důsledku (Belgie a Srbsko napadeny, Černá Hora, Japonsko – zmocnilo se tichomořských německých kolonií, Itálie-požaduje Terst a další oblasti R-U, Rumunsko, USA a další)

Průběh války:

28. 7. 1914:měsíc po Sarajevském atentátu válka začíná, R-U útočí na Srbsko, Německo chce vyřídit Francii dřív než zmobilizuje Rusko (jen mimochodem, Rusové na základě dohod s Francií vyslali po moři asi 20 tis. vojáků pro boj na západní frontě!)

září 1914: bitva na Marně, německá vojska jsou zastavena, tím celý plán zkrachoval, následuje tzv. běh k moři, kdy se vojska snaží vzájemně obejít. Logicky běh k moři končí u moře, tím se vytvořila souvislá frontová linie a válka se mění na zákopovou. To tu ještě nikdy nebylo. Vojska nemanévrují, fronta se ustálila. Pěšák není schopen překonat palbu kulometu a dělostřelectva – někteří jako Pétain před tímto stavem upozorňovali již před válkou, potvrzení tohoto dosud vysmívaného názoru vyneslo dosud bezvýznamného Pétaina do čela francouzských vojsk.

Podzim 1914: Rusové poraženi u Tannenbergu a u Mazurských jezer (to vyneslo slávu Hindenburgovi). Vzhledem k obrovské délce fronty válka na východě nebyla tak statická jako na západě a díky pozdější nestabilitě Ruska zde docházelo k výrazným pohybům.

únor 1915: nepovedlo se dohodové vylodění v Gallipoli, které mělo vyřadit z bojů Turecko (to ohrožuje Egypt a Ruskem válčí na Kavkaze)

jaro 1915: ofenziva Trojspolku na východě a výrazný posun fronty

říjen 1915: obsazení Srbska a Černé Hory Trojspolkem

červen 1916: po bojích u Verdunu začíná britsko-francouzská ofenzíva na Sommě.

léto 1916: Brusilovova ofenzíva v Haliči, poměrně úspěšná.

1.2. 1917: Německo vyhlásilo neomezenou ponorkovou válku. To postavilo americké veřejné mínění proti Německu. (ponorková válka byla vyhlášena již 4.2.1915 do 18.9.1915, odvolána právě kvůli americkému veřejnému mínění a zhoršení vztahů s USA). Nicméně poznamenejme, že jinak se ponorková válka ani vést nedala – podle dohod se dala ponorková válka vést legálně jen takto: ponorka se vynoří a vyzve obchodní loď k zastavení. Poté vyšle člun s posádkou, která obchodní loď prohlédne. Pokud veze válečný materiál vyzve posádku obchodní lodi k nastoupení do záchranných člunů. Poté může ponorka obchodní loď potopit aniž by šlo o válečný zločin. Ale: rozšířili se vysílačky (obchodní loď může oznámit svojí polohu dřív než je potopena a ponorku tak prozradit a vystavit jí pronásledování) a nakonec začaly být obchodní lodě vyzbrojovány děly (tzv. pomocné křižníky, tím byla i „slavná“ Lusitania, jejíž potopení (7.5.1915) a smrt 128 Američanů velmi pobouřilo veřejné mínění – ti civilisté ovšem pluli na lodi oficiálně zařazené mezi britská válečná plavidla, jeden historik (bohužel nevím který) to přirovnal k situaci kdy jedete na dovolenou na obležený hrad a pak se divíte, že vás po pádu hradu zabijí – ale to jen na okraj). V roce 1917 přivedla ponorková válka Británii téměř ke kolapsu, pak se projevila síla do války vstoupivších Spojených států. Celkem bylo během první světové války potopeno 5234 obchodních lodí o výtlaku 12 284 757 tun při ztrátě 187 ponorek.