Historiografie Řecka a Říma
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Historiografie Řecka a Říma
ŘECKO
historiografie vynálezem Řeků, kteří začali sepisovat dějiny, aby uchovali informace dalším generacím, zaznamenali vývoj civilizace a zprostředkovali poučení z předchozího vývoje
dva historiografové dali vzniku dvou možným liniím psaní: Herodotos chce vytvořit dílo čtivé, nebrání se proto fabulaci a vkládání osobních názorů a citů (nadšeně psal o Egyptu, ač tam nikdy nebyl), Thukydides píše kauzálně, zkoumá příčiny jevů a zevšeobecňuje je, aby mohly být v budoucnu opět použity – zanechal dějiny řecko-perské války, kterou sám zažil.
ŘÍM „OD ZALOŽENÍ MĚSTA“
Polybios z Megapole – ve svých popisech římské expanze srovnává, vyhodnocuje, vysvětluje opět logika a kauzalita jako Thuk.
jeho velký přínos v historiografii: jako první popisuje a cituje prameny! udává odkud slyšel, jakým způsobem získával zprávy apod.
tvrdí, že analýza dějin může vést k „umění politiky“, tedy že z dějin bude možno předpovídat další vývoj (domnívám se, že tento názor primární příčinou sepisování dějin v antice, později ztělesněn v klišé Historia magistra vitae)
teorie cykličnosti dějin se stala výchozí pro mnohé další
Diodóros Sicilský – Řek, který se odstěhoval do Říma
píše univerzální dějiny od počátků světa a o celém světě, neb tvrdí, že existuje pouze jedna velká historie (coinia historia) a nelze ji rozdělovat dle určitých národů
na rozdíl od Homéra nevěří ve zlatý věk lidstva, nýbrž věří ve zdárný vývoj od jednoduchého k propracovanějšímu za nemalého přispění silných osobností
opět má víru ve smysl sepisování dějin ku poučení: „historie nabízí poučení z chyb bez vlastního prožitku“, historie je dle něj vznešená literatura, která nabízí praktickou radu
Dionýsios z Halikarnasu – jeho Romanica archeologia popisuje dějiny z pohledu Říma
dle D. „Řím vrcholem dějin“, proto obhajuje římskou expanzi na úkor Řecka
leitmotivem jeho díla je teorie čtyř světových monarchií neboli translatio imperii – teorie čtyř proměnných vlád je primárně židovská (více viz středověk)
topický způsob psaní (téma a k němu výklad od počátku) umocňuje lidskou ambici vyložit a vysvětlit vše pěkně od počátku
Římská chronologie se stejně jako řecká ve své dataci řídí významnými mezníky: založení města, olympiády. Římané píšící o Římu zpočátku dost etnocentričtí, zajímající se jen o svůj locus. Oficiálnímy záznamy událostí v Římě byli pověřeni nejvyšší kněží, jejich díla jsou zvána annales pontificium. Přesto se i mezi Římany našli jedinci, kteří sepsali dějiny individuálně podle způsobu Řeků:
Fabius Pictor
– napsal dějiny Říma od založení města, jeho dílo hlavním pramenem pro Tita Livia
Marcus Portius Cato Starší
dal řeckou a římskou historii do kontextu, vytvořil komparativní chronologii, propojené kalendáře v díle zaznamenány v chronologických tabulkách