Industrializace její počátky

Industrializace její počátky

• Protoindustrializace

V 50. a 60. letech se pokusili historicko-materialisticky orientování historikové popsat předstupně moderní industrializace. Marxističtí badatelé (u nás Arnošt Klíma) tuto problematiku rozpracovali v pojmu „manufakturní období“.

Přibližně ve stejném období se objevil další pokus o systémové řešení problému předchůdců moderní industrializace. Jeho autor, americký historik Franklin F. Mendels, nazval vývojový proces, předcházející moderní kapitalistické industrializaci – proto-industrializaci. Co vlastně se tento pojem snaží říci? Mendels proto-industrializaci definuje jako proces vytvoření venkovského průmyslu, pracující pro nadregionální trhy a chápe ji jako „industrializaci před továrním systémem“.

Toto zjednodušené shrnutí problematiky proto-industrializace opomíjí důležité otázky – vztah demografie a protoindustrializace; kontinuita mezi proto-industrializací a průmyslovou revolucí. Velmi přínosnou kritiku Mendelsonové koncepce přednesl kolektiv německých historiků z Göttingenu (Kriedt, Medick a Schlumbohm). Ti považují proto-industrializaci za součást transformačního procesu (modernizace), v němž se evropská tradiční agrární společnost přeměnila ve společnost průmyslového kapitalismus. Rozklad feudalismu totiž podle autorů probíhal ve dvou etapách. První, která se datovala od sklonku středověku, zprostředkovávala prostřednictvím trhu dělbu práce mezi vesnicí a městem. Druhá fáze nastoupila poté, kdy města svou konzervativní politikou kladla nepřekročitelné bariéry průmyslovému růstu a obchodní expanzi, takže obchodní kapitál se rozhodl přemístit těžiště řemeslné produkce z měst na venkov (proto-industrializace). Göttingenští autoři povýšili proto-industrializaci na hnací sílu rozkladu feudalismu a přiznávají jí funkci průlomu malthusiánského kruhu (viz otázka o demografii) růstu populace. Přechod od proto-industrializace k moderním industrializací není v jejich podání zcela automatický: tato přechodná perioda mohla ustrnout nebo se zvrátit zpět, a tedy nevždy platila kontinuita mezi těmito procesy. Naopak Mendels neuznal specifika tohoto procesu, považoval jej za první fázi industrializace, na kterou navázala fáze druhá – tovární, strojová industrializace.

Kritikové jim vytýkají přecenění úlohy zahraničního trhu, který podle göttingenských autorů byl tou hlavní stimulující silou, jenž způsobila přesun těžiště řemeslné výroby z měst na venkov.

Demografické údaje hrají v těchto diskusích velmi klíčovou roli. Pro Mendelsa byly právě demografické údaje jedny z elementárních ukazatelů, které podpořil jeho názor, že tržně orientovaná domácká průmyslová výroba byla něčím, co se začalo podobat industrializaci (demografickým ukazatelům moderní industrializace): rychlý růst populace, jehož příčinou byla vyšší natalita při zachování stejně vysoké mortality, jaká byla v agrárních oblastech. Této vyšší natality bylo dosahováno především vyšší sňatečností, snižování věku vstupu snoubenců do manželství (obojí bylo podmíněno dřívějším hospodářským zabezpečením snoubenců), prodlužováním doby aktivní fertility (plodnost ženy).