9A - České země v habsburské monarchii ve 2. polovině 19. století (až do r. 1914). Charakteristika jejich ústavního, politického a sociálního vývoje

9A) České země v habsburské monarchii ve 2. polovině 19. století (až do r. 1914). Charakteristika jejich ústavního, politického a sociálního vývoje

Revoluční události let 1848–1849 měly pro další vývoj Rakouska obrovský význam i přesto, že samotné revoluce byly vojskem potlačeny. Právě zde se razantně přihlásila o slovo národní hnutí uvnitř monarchie. V dalších letech se mnohonárodnostní stát, který nejdříve sveřepě odmítal jakoukoli formu národní politické emancipace, proměnil v kolbiště jednotlivých emancipačních hnutí. Toto dění přispělo k politické destabilizaci a vzhledem k tomu, že nebylo nalezeno žádné uspokojivé řešení, mělo nemalý vliv i na zánik monarchie.

Roku 1849, konkrétně 4. března, po potlačení povstání v Praze, Vídni (generál Alfred Windischgrätz) a v severní Itálii (maršál Radecký) a po rozehnání Kroměřížského sněmu, který připravoval (relativně) liberální ústavu, byla vládou Felixe Schwarzenberga vydána tzv. „oktrojovaná ústava“. (Stadionova) Ta ovšem nevešla v platnost. Roku 1851 vešly v platnost 3 silvestrovské patenty, základní kámen pro následující období neoabsolutismu (Bachův absolutismus – ministrem vnitra byl Alexandr Bach). Patenty ale na druhou stranu potvrzovaly zrušení poddanství a roboty, zaručovaly ochranu státem uznaným náboženským vyznáním (konfesím). Kromě toho položily základ i nové územní organizaci státní správy (místodržitelství, zemská prezidia, kraje, obce, později nové soudní a politické okresy atd.). Tvůrcem neoabsolutismu však nebyl jen Bach, ale také císař František Josef I. a Felix Schwarzenberg. Již v srpnu 1851 byli ministři včetně Felixe Schwarzenberga podřízeni přímo panovníkovi.

František Josef I. se v době Bachova absolutismu snažil za pomoci zástupů byrokratů a množství reforem, vytvářených loajálními aristokraty ve vládě (tedy s vyloučením veřejnosti), modernizovat monarchii. V době Krymské války byla praktikována politika „velkého nevděku“ vůči Rusku, tradičnímu spojenci Rakouska, které bylo navíc dlužníkem Ruska za pomoc s potlačení revoluce 1849 v Maďarsku. Rakousko odmítlo Rusku pomoci a tímto způsobem bylo spojenectví definitivně rozbito.

Mezi klady neoabsolutismu řadíme hospodářský rozvoj a rozvoj obchodu, vznik obchodní a živnostenské komory. 26. března 1850 byly zřízeny Obchodní a živnostenské komory, 20. prosince 1859 byl vydán tzv. „živnostenský řád“, který umožňoval svobodné podnikání. Jeho nevýhodou bylo, že po zaplacení určitého poplatku směl podnikat naprosto každý, i bez potřebného vzdělání. Byly též odstraňovány cechy (cechovní správa byla příliš zastaralá a představovala brzdu pro rozvoj kapitalismu). Nejprůmyslovějšími oblastmi Rakouska byly Čechy a Dolní Rakousy. Absolutismus tohoto období měl vliv mimo jiné i na kulturu. Politická izolace obyvatelstva vedla ke vzniku nového uměleckého směru – biedermeieru.