9A - České země v habsburské monarchii ve 2. polovině 19. století (až do r. 1914). Charakteristika jejich ústavního, politického a sociálního vývoje
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Období let 1880 – 1910 lze považovat za převratné i ve vývoji měst v českých zemích, neboť urbanizace začala významně ovlivňovat jak hospodářský, tak sociální a kulturní život.
Nástup Taaffovy vlády znamenal i odklon od liberálního nazírání na sociální otázku a vláda prosadila několik sociálních opatření ve prospěch drobných výrobců a dělníků. První ze sociálních reforem, které si vynutilo vzrůstající socialistické dělnické hnutí, bylo zavedení živnostenské inspekce zákonem z r. 1883. Byla to instituce, která měla rovnat spory mezi zaměstnavateli a zaměstnanci a dohlížet na dodržování pracovních předpisů. V r. 1884 byl přijat zákon o úpravě pracovních poměrů mladistvých žen v hornictví, o nedělním pracovním klidu a o denní pracovní době v hornictví, který poprvé omezoval délku pracovní doby dospělých mužských dělníků, byť i jen v jednom výrobním oboru, a rušil tak zásadu hospodářského liberalismu, podle níž do této otázky nemá stát zasahovat.
Sociálně-reformní činnost Taaffovy vlády, používající vůči dělnictvu podle Bismarckova vzoru politiku „cukru a biče“, vyvrcholila zákony o úrazovém a nemocenském pojištění dělníků z r. 1888. Velkostatkáři však zabránili tomu, aby oba druhy pojištění byly rozšířeny i do zemědělství.
V r. 1871 byl přijat postrkový řád, dle kterého osoba dopadená bez zaměstnání měla být dopravena postrkem do své domovské obce, a r. 1873 policejní trestní zákon proti tulákům (nový 1885). V letech 1874 – 1899 byl v Rakousku jako tulák odsouzen každý dvanáctý obyvatel. Teprve v průběhu 80. let začaly být zřizovány tzv. stravovací stanice, které měly poskytnout základní zabezpečení, příp. zprostředkování práce.
Sčítání lidu r. 1890 ukázalo, že pojem domova se u značné části obyvatel stal již pouhou fikcí. Teprve r. 1896 přijala říšská rada nový zákon o domovském právu, který stanovil, že obec pobytu nemůže odepřít přijetí do domovského svazku státnímu občanovi, který se v ní po dosažení právní plnoletosti zdržoval dobrovolně a nepřetržitě po dobu 10 roků. Tíže chudinské péče se tím přesunovala z venkovských obcí na města.