9A - České země v habsburské monarchii ve 2. polovině 19. století (až do r. 1914). Charakteristika jejich ústavního, politického a sociálního vývoje

Roku 1855 (18. srpna.) byl uzavřen konkordát s církví (spojení oltáře a trůnu), který ji zbavil státního dohledu (zaveden v době Josefa II.), církev měla znovu vliv ve školství a v kultuře. 30. června 1870 byl pak vypovězen, již předtím ale došlo k jeho revizím díky velkému odporu veřejnosti.

Roku 1859 Rakousko prohrálo válku se sardinsko-francouzskou koalicí (bitva u Magenty, bitva u Solferina) – byl odvolán Bach (tzn. konec absolutistického období) a panovník přichází na potřebu přetvořit svou říši. Svolal říšskou radu a v říjnu 1860 vydal říjnový diplom, v němž slibuje ústavu (říjnový diplom tedy znamená přechod od absolutismu ke konstitucionalizmu; v jeho rámci byla odmítnuta koncepce jednotného, centralizovaného státu). Tu také v únoru následujícího roku (26. února) vydává (nazývána únorová nebo také Schmerlingova ústava). Byla to centralistická ústava, která vyhovovala zájmům rakouských Němců, ale zájmy ostatních národů přehlížela. Proto byla uherskými i českými liberály odmítnuta. V rámci ústavy byly znovu obnoveny zemské sněmy. Nově byla zřízena dvoukomorová říšská rada, která se skládala z panské komory a poslanecké sněmovny. Členy panské komory doživotně jmenoval císař, do poslanecké sněmovny se volilo na základě volebního censu, voliči byli rozděleni do tří majetkových kurií (velkostatkářská, příslušníci živnostenské a obchodní komory dohromady s městy, venkovská). Lidé byli rozděleni do jednotlivých kurií podle majetku a výše daní, které platili. Volit mohla jen omezená skupina lidí. Hlasy jednotlivých kurií si nebyly rovny, např. jeden hlas z velkostatkářské kurie měl podstatně větší váhu než z kurie venkovské. Říšská rada se nově scházela buď jako širší – pro záležitosti celé monarchie včetně Uher, nebo jako užší, bez uherských delegátů.

Po pádu absolutismu dochází k rozvoji kultury a společenského života, roku 1861 začaly vycházet Národní listy (František Ladislav Rieger, František Palacký, bratři Grégrové). V letech 1859–1874 vycházel Riegerův slovník naučný. V 60. letech vznikaly různé spolky: Sokol – M. Tyrš, J. Fiegner (heslo: Tužme se!); Hlahol (pěvecký spolek) – B. Smetana; Umělecká beseda (*1863); Americký klub českých dam (* 1865), jehož úkolem bylo vzdělat ženy. Roku 1864 vzniklo Prozatímní divadlo.

Palacký, František Ladislav Rieger a další v 60. letech intenzivně zabývali modifikací národního programu českých zemí. Pod vlivem událostí předchozích let i dění v Uhrách byl opuštěn federalismus na národnostním základu. Nahrazen byl snahou o federalismus na základu historických zemí. Česká politika roku 1863 zahájila „pasivní rezistenci“ = neúčastnila se zasedání říšské rady a sněmů (kvůli únorové ústavě). V 60. letech dochází k polarizaci české politiky (zastánci pasivní rezistence = staročeši (Palacký, Rieger) reprezentovali liberálně konzervativní síly × mladočeši (Grégr, Sladkovský) reprezentovali radikálně demokratické síly). Roku 1865 vychází Palackého spis „Idea státu rakouského“, v němž Palacký prohlašuje, že Rakousko má perspektivu jedině tehdy, bude-li federalizované. Jinak podle Palackého zanikne (ztratí oprávněnost k existenci). Zde zmíněný federalismus byl již historickoprávní.