9A - České země v habsburské monarchii ve 2. polovině 19. století (až do r. 1914). Charakteristika jejich ústavního, politického a sociálního vývoje
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Diferenciace politického života v 90. letech 19. století
V roce 1878 vznikla sociálně demokratická strana (soc. dem.). V devadesátých letech 19. století vzniklo několik stran:
agrární strana (Alfons Šťastný, Ant. Švehla)
křesťansko – sociální strana (J. Šrámek; založení vycházelo z papežské encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum z roku 1891)
národně-socialistická strana (učitel Václav Klofáč)
realistická strana (T. G. Masaryk)
hnutí „Omladina“ (1894 konstruovaný proces s tímto hnutím, 67 lidí odsouzeno do vězení)
Přelom 19. a 20. století je spjat s bojem za všeobecné volební právo, v letech 1905–1907 boj zesílil pod vlivem zpráv o ruské revoluci. V roce 1907 byla přijata volební reforma (zavedeno rovné volební právo – ne však všeobecné (to až 1918)). Poměry před první světovou válkou byly nestabilní. Od roku 1894 do 1914 byla patnáctkrát vyměněna vláda, problémem byla nevyřešená národnostní otázka.
Rakousko se orientovalo na zahraniční politiku, kde se stávalo stále více závislé na Německu. Rakousko se chtělo uplatnit na Balkáně; roku 1878 z rozhodnutí Berlínského kongresu začalo s okupací Bosny a Hercegoviny (roku 1908 byla Bosna a Hercegovina anektována).
Sociální vývoj
R. 1857 a 1869 byla uskutečněna pravidelná sčítání lidu (od 1880 pravidelně). V l. 1850-80 stoupl počet obyvatel čes. zemí o čtvrtinu. Od pol. 70. let se vytvořila v čes. zemích sociální struktura moderní „buržoazní“ společnosti, jejímž těžištěm byl vztah buržoazie a nové společenské třídy, tj. továrních dělníků. Pozemková aristokracie se měnila v pozemkovou buržoazii a masa venkovského lidu se začala diferencovat a vytvářela moderní společenské vrstvy.
Postavení dělníků, odpoutaných od výrobních prostředků bylo velmi labilní a působila na ně celá řada vnitřních i vnějších faktorů. Kromě krizí (zejm. agrární), to byly i nemoci aj. V průběhu 2.pol. 19.stol. docházelo k reformám v kapitalistickém podnikání. Dělnická novela živnostenského řádu v r. 1885 zkrátila pracovní dobu i dospělých mužských dělníků na 11 hodin a pod dojmem generální stávky hornictva z r. 1900 bylo trvání směny omezeno r. 1902 zákonem na 9 hodin. V r. 1906 však dále trvala pracovní doba většinou 10 – 11 hodin. Výdělky byly celou 2.pol. 19.stol. velmi nízké a měly vyrovnat technickou zaostalost rakouského průmyslu a umožnit jeho konkurenceschopnost na mezinárodních trzích.
Tíživé postavení dělníků mělo za následek vzrůst sociálních konfliktů. Dělníci používali demonstrace i stávky pro boj za zvýšení mezd. Hospodářské postavení drobných řemeslných a zemědělských výrobců nebylo o mnoho lepší, než postavení dělnictva. Sepětí mezi zemědělstvím a průmyslem bylo v českých zemích silné a v r. 1902 si většina drobných rolnických hospodářství přivydělávala domáckou výrobou.