Církev a stát v letech 1700 – 1914

Církev a stát v letech 1700 – 1914

Jurisdikcionalismus nabyl v některých zemích podoby systematických a teoreticky podpořených snah: galikanismus ve Francii, regalismus ve Španělsku, febronianismus v katolických částech Německa a josefinismus v Rakousku.

Galikanismus viz výše

Febronianismus vytvořil trevírský biskup Mikuláš Hontheim, který napsal pod pseudonymem Justinu Febronius spis, v němž prosazoval tendenci vůči římskému centralismu zdůrazněním úlohy biskupů (někdy se nazývá též episkopalismem). Podle něj je funkcí papeže zachovat jednotu církve dozorem a vysíláním legátů, jeho uplatňování primátu se prý dělo pouze na základě právních falsifikátů. Nejvyšším orgánem církve má být koncil. Světský panovník je ochráncem církve na svém území, má uplatňovat placet regium (povolení pro vyhlašování papežských ustanovení) vůči papežským ustanovením.

Regalismus nadvláda krále nebo vlády v církevních věcech (?)

Josefinismus

Podřízenost církve státní moci odůvodněná jurisdikcionalismem je v 18.stol. prosazována ještě důrazněji, tentokrát z pozice osvícenského absolutismu, chápajícího církev jako součást státního aparátu.

K výraznému omezování církve v majetkových záležitostech docházelo zejména od poč.18.stol. v souvislosti s opakujícími se krizemi státních financí. Např. Karel VI. zakázal r. 1723 církevním institucím nabývat nové nemovitosti = tzv. amortizační zákony. Marie Terezie postavila nejprve klášterní, později ostatní církevní jmění pod dozor státní správy. Výnos církevních nadací byl předisponován ve prospěch armády a veřejného školství. Bylo omezeno zřizování nových klášterů. Postupně byly oklešťovány pravomoci církevních soudů. Platilo placet regium. Také byla katolická církev omezována ve svých vztazích k zahraničním institucím, např. korespondence s papežskými úřady byla vedena jen prostřednictvím státní rady.

Josef II. v letech 1780 – 1790 ještě více zostřil státní dohled nad církví. Vydával dokonce nařízení týkajících se liturgických záležitostí, např. stanovil, kterou neděli se má slavit mše z výročí posvěcení kostela; omezil počet církevních svátků; počet svíček na oltáři. Zvlášť neúnosný byl zákaz o pohřbívání v rakvích, aby se ušetřilo dřevo, a jeho nahrazení pohřbíváním v pytlích, ten byl ale donucen odvolat. Ke zlepšení situace v náboženské oblasti došlo díky jeho tolerančním aktům. Motivací pro tyto zásahy byly osvícenské ideje, kterým věřil. Dalším důvodem byla snaha posílit germanizační snahy – zejména odvrátit německé evangelíky od odchodu za hranice a naopak umožnit stěhovalectví z německých evangelických zemí. Patří sem Toleranční patent ze 13.10.1781, který povoloval v ČZ působení evangelických církví augšpurského a helvétského vyznání, a pravoslavných církví. Jsou označováni jako akatolíci. Dále obsahoval kromě povolení (mít vlastní hřbitovy, vlastní školy s učiteli) i jistá omezení pro akatolíky, např. že kostel těchto církví může být postaven jen v obci, kde se k akatolíkům přihlásí pět set obyvatel nebo sto rodin, nesmí mít věže ani vchod z hlavní ulice apod.